Romedius
Svatý Romedius | |
---|---|
Jörg Lederer: Romedius s osedlaným medvědem kolem 1520, Diecézní muzeum Trident | |
Poustevník | |
Narození | Životní data nejistá (mezi 6. - 11. stoletím) Thaur |
Úmrtí | možná v 7. století Val di Non |
Svátek | 15. leden |
Místo pohřbení | Klášter San Romedio (na údajném místě své poustevny) |
Svatořečen | Úcta k jeho relikviáři schválena 24. července 1907 |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
Významné zasvěcené kostely | Klášter San Romedio v údolí Val di Non (s šesti kaplemi) |
Atributy | Osedlaný medvěd, poutnická hůl, mušle |
Patronem | proti ohni, krupobití, povodni, horečce, bolestem zubů a nohou, při nebezpečí na moři a zajetí |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Romedius (též Remedius, někdy označován za blahoslaveného; životní data nejistá) je oblíbený tyrolský světec. Podle legendy pocházel ze šlechtického rodu z Thauru u Innsbrucku a svůj majetek měl darovat kostelům v Augšpurku a Tridentu.[1] Poté se vydal na pouť do Říma se svými dvěma průvodci. Na zpáteční cestě jeho koně zardousil medvěd, a protože Romedius nechtěl jít pěšky, osedlal ho. V údolí Val di Non poblíž města Sanzeno žil po zbytek svého života jako poustevník.[2][3][4]
Romediův kult
[editovat | editovat zdroj]Svatý Romedius byl v Tyrolsku ctěn od 12. století. V Nonsbergu a Sulzbergu vzniklo laické Bratrstvo svatého Romedia. Patronátní právo svatyně získali Thunové roku 1514 od papeže Lva X. . Thunové si později dali postavit ve svém choltickém zámku barokní kapli sv. Romedia. Za jejího stavitele je považován Ital Rossi de Lucca, ale je to nejisté. Projektantem byl možná sám hrabě Romedius Konstantin Thun[5]
Ikonografie
[editovat | editovat zdroj]Romedius je zobrazován v plášti poutníka, s kloboukem, holí, mošnou, lahví a poutnickou mušlí na oděvu, také může mít v ruce růženec. Na oltářních obrazech tridentské diecéze mívá ještě její znak: skřížené klíče. V epických scénách se objevuje osedlaný medvěd, na kterém někdy Romedius jede.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. ISBN 80-85527-75-8. S. 22.
- ↑ Životopisy svatých. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 22.
- ↑ Romedius von Tavon. [s.l.]: Ökumenisches Heiligenlexikon Dostupné online.
- ↑ Romedius (blahoslavený). [s.l.]: www.katolik.cz Dostupné online.
- ↑ PREISS, Pavel. Kořeny a letorosty : Výtvarné kultury baroka v Čechách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 80-85527-75-8. S. 176–204.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8.
- PREISS, Pavel. Kořeny a letorosty : Výtvarné kultury baroka v Čechách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 303 s. ISBN 978-80-7106-945-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Romedius na Wikimedia Commons