Svátostný charakter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Některé křesťanské denominace věří, že svátostný charakter, nesmazatelné duchovní znamení (význam slova charakter v latině), je vtisknuto kteroukoli ze tří ze sedmi svátostí: křtem, biřmováním a svěcením.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Toto učení vyjádřil Augustin z Hippo ve svých náboženských rozpravách. Učení o svátostném charakteru bylo dogmaticky definováno katolickou církví na Tridentském koncilu v 16. století.[1]

Nauka podle křesťanských denominací[editovat | editovat zdroj]

Katolicismus[editovat | editovat zdroj]

Toto učení je v Katechismu katolické církve (1992) vyjádřeno takto:[2]

Tři svátosti, křest, biřmování a kněžské svěcení, udělují kromě milosti také svátostný charakter nebo pečeť, kterou se křesťan podílí na Kristově kněžství a stává se členem církve podle různých stavů a funkcí. Tato konfigurace ke Kristu a k církvi, způsobená Duchem svatým, je nesmazatelná; zůstává v křesťanovi navždy jako pozitivní dispozice pro milost, příslib a záruka Boží ochrany a jako povolání k bohoslužbě a ke službě církvi. Proto se tyto svátosti nemohou nikdy opakovat.

Pokud jsou pochybnosti, zda osoba svátost přijala, může být svátost udělena podmíněně (s použitím slov jako u podmínečného křtu: „Nejsi-li pokřtěn, křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“). Takové udělení je však platné a účinné pouze do té míry, do jaké již nedošlo k platnému udělení téže svátosti, neboť v žádném případě nepředstavuje účinné opakování platného předchozího udělení této svátosti.

Katechismus katolické církve vysvětluje význam obrazu „pečeť“, který se používá jako alternativa k obrazu „charakter“, takto:[3]

,Otec vtiskl svou pečeťʻ na Krista – Jan 6, 27 (Kral, ČEP) a také nás v něm pečetí (srov. 2Kor 1, 22 (Kral, ČEP); Ef 1, 23 (Kral, ČEP); Ef 4, 30 (Kral, ČEP)). Protože tato pečeť označuje nesmazatelný účinek pomazání Duchem svatým ve svátostech křtu, biřmování a kněžského svěcení, používá se v některých teologických tradicích obraz pečeti (σφραγίς) k vyjádření nesmazatelného ,charakteruʻ vtištěného těmito třemi neopakovatelnými svátostmi.

Luteránství[editovat | editovat zdroj]

Luteránský teolog Wolfhart Pannenberg prohlásil, že „z hlediska myšlenky zaslíbení a poslání, které neustále řídí zasvěcené osoby a vyžadují je pro Kristovu službu, již nemusíme z luteránské strany vystupovat proti [nesmazatelnému charakteru], protože tento pohled nachází výraz i v luteránských církvích. Zde se svěcení neopakuje.“[4]

Episkopální církev v USA[editovat | editovat zdroj]

Kniha společných modliteb protestantské episkopální církve ve Spojených státech amerických učí, že „svazek, který Bůh ustanovuje ve křtu, je nerozlučitelný“.[5]

Pravoslaví[editovat | editovat zdroj]

V pravoslaví se názory na tento pojem různí.

Rodopulos se zabývá teorií, kterou nazývá „nezrušitelnost kněžství“, což je teorie, že „kněžské svěcení je nezrušitelné, a pokud by byl zbavený kněžství obnoven, jeho svěcení se již neopakuje“. Rodopoulos uvádí, že „[východní] pravoslavná církev se k této otázce oficiálně nevyjádřila. Římská církev tuto nauku ustanovila na Tridentském koncilu (1545–1563)“. Rodopulos dodává: „Pouze někteří [východo]pravoslavní teologové, ovlivnění římskokatolickým učením, tuto teorii přijali. Dlouhodobá praxe církve, stejně jako její učení o milosti, však teorii o nezrušitelnosti kněžství odmítají. Kněží, kteří jsou zbaveni kněžství, se vracejí do řad laiků nebo mnichů“.[6]

Calivas věří, že „charakter svěcení je nesmazatelný“.[7]

Scouteris se domnívá, že „v patristickém učení nelze nalézt žádné důkazy o teorii nesmazatelného znamení. Naopak, kanonické údaje nenechávají nikoho na pochybách, že se vyloučený kněz nebo biskup po rozhodnutí církve o zpětném odebrání kněžství vrací do hodnosti laiků. V žádném případě se nepředpokládá, že by si anathemizovaný nebo vyloučený z kněžství zachoval své kněžství“.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sacramental character na anglické Wikipedii.

  1. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Character. In: Catholic Encyclopedia. [s.l.]: newadvent.org, 2023-08-20. Dostupné online. (angličtina)
  2. Katechismus katolické církve, § 1121 [online]. Libreria Editrice Vaticana, 22019 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  3. Katechismus katolické církve, § 698 [online]. Libreria Editrice Vaticana, 22019 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  4. ECKARDT JR, Burnell F. Indelible Character?. Gottesdienst. 2009-11-19. Dostupné online. (angličtina) 
  5. Character (Sacramental) [online]. Protestant Episcopal Church in the United States of America, rev. 2022-05-22 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. RODOPOULOS, Panteleimon. Three: Church Organisation. In: Translated by Lillie, W.J. Rollinsford. An Overview of Orthodox Canon Law. Orthodox Theological Library. N.H.: Orthodox Research Institute, 2010. OCLC 174964244. ISBN 978-1-933275-15-4. Svazek 3. S. 128.
  7. CALIVAS, Alciviadis C. The Sacramental Life of the Orthodox Church [online]. Greek Orthodox Archdiocese of America, 1998-03-09, rev. 2023-08-20 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (angličtina) 
  8. SCOUTERIS, Contantine. CHRISTIAN PRIESTHOOD AND ECCLESIAL UNITY: Some Theological and Canonical Considerations [online]. Orthodox Research Institute, rev. 2023-08-20 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]