Podmínečná svátost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Podmínečná svátost nebo svátost sub conditione („pod podmínkou“) je v některých křesťanských denominacích svátost udělovaná „pod podmínkou, že věřící [ji přijímající] je schopen a oprávněn svátost přijmout“.[1] Příkladem podmínečné svátosti je křest pod podmínkou.

Podmínečné svátosti udílí katolická církev,[2][3] pravoslavná církev,[4] anglikánská církev,[5] luteránská církev a metodistická církev.[6]

Podmínečné svátosti se obvykle udělují v případě pochybností, zda předchozí svátost (svátosti) byla (byly) vykonána (vykonány) platně, protože přijetí některých konkrétních svátostí více než jednou je v katolické církvi[2][7][8][9] a pravoslavné církvi[4] považováno za nemožné.

Katolická církev[editovat | editovat zdroj]

Pokud existují pochybnosti o schopnosti osoby přijmout nějakou svátost, může být svátost udělena podmínečně, bez ohledu na to, zda se předpokládá, že daná osoba již svátost přijala, nebo ne.[10]

V katolické církvi jsou svátosti, které se vzhledem ke svátostnému charakteru nemohou opakovat a mohou se udělovat podmínečně. Jedná se o „svátost křtu, biřmování a svěcení“.[8][9]

V katolické církvi je zvykem vyjádřit podmínečnost svátosti podmínečného svěcení buď slyšitelně, nebo mentálně,[10] například osoba provádějící obřad přidá do formule svátosti podmínku „jsi-li toho způsobilý“;[3] nebo v případě podmínečného křtu osoba provádějící obřad před udělením podmínečného křtu dodá „nejsi-li pokřtěn“.[2] Ve skutečnosti není nutné vyjadřovat podmínečnost slovně. Podmínečnost „by však měla být vyjádřena slyšitelně, pokud jsou důvody k pochybnostem o stavu subjektu veřejné. Účelem podmínky je vyhnout se pohoršení nebo zmatku u věřících a z úcty ke svátostem nevystavit je možné neplatnosti.“[10]

Pravoslavná církev[editovat | editovat zdroj]

V pravoslavné církvi lze mezi svátosti, které nelze opakovat a které lze podmínečně udělovat, zařadit křest a pomazání křižmem.[4]

Anglikánská církev[editovat | editovat zdroj]

V anglikánské církvi patří mezi svátosti, které nelze opakovat a lze je udělovat podmínečně, křest.[5]

Metodistické církve[editovat | editovat zdroj]

V metodismu se křty udělují podmínečně v případě pochybností o jejich platnosti.[6]

Nezávislé svátostné hnutí[editovat | editovat zdroj]

Podle utrechtského starokatolického kněze Bernarda Vignota je podmínečné svěcení v nezávislém svátostném hnutí (angl. Independent sacramental movement, ISM) „velmi běžné“. Praxi přijímání podmínečného svěcení provádějí buď biskupové ISM, kteří chtějí přijmout co nejvíce linií apoštolské posloupnosti různého původu, nebo duchovní ISM, kteří pochybují o platnosti svého svěcení a „chtějí se vyhnout jakémukoli zpochybňování“.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conditional sacrament na anglické Wikipedii.

  1. ↑ TUTINO, Stefania. Uncertainty in Post-Reformation Catholicism: A History of Probabilism. [s.l.]: Oxford University Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-0-19-069409-8. Kapitola Chapter 11. All That Live Must Die, Passing Through Nature to Eternity: Baptizing Fetuses, s. 335. (angličtina) 
  2. ↑ a b c Dictionary : CONDITIONAL BAPTISM [online]. catholicculture.org, rev. 2021-11-07 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. ↑ a b Dictionary : CONDITIONAL ADMINISTRATION [online]. catholicculture.org, rev. 2022-12-09 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. ↑ a b c RODZIANKO, Basil. Acceptance into the Orthodox Church [online]. Holy Trinity Cathedral, 2000-01-22, rev. 2021-11-07 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (angličtina)  „Pravoslavná církev má zvláštní pravidlo, které se týká všech případů, kdy není podmínka jasná. Jedná se o podmínečné vykonání svátosti. V takových případech může být pokřtěn kdokoli. Kněz by však měl před vykonáním svátosti říci: ,Nejsi-li ještě pokřtěn, křtí se nyní...ʻ, ,nejsi-li ještě pomazán křižmem, přijmi nyní milost Ducha svatého...ʻ apod. Tato praxe je v současné době hojně využívána v ateistických zemích, kde často neexistují spolehlivé informace o křtu dítěte. Stejně tak je taková praxe přijatelná, pokud si konvertita k pravoslaví není jistý právoplatností svého křtu nebo má nějaké pochybnosti.“
  5. ↑ a b PROCTER, Frere. A New History of the Book of Common Prayer. Londýn: MacMillan & Co., 1902. Dostupné online. S. 591–592. (angličtina) 
  6. ↑ a b YRIGOYEN, Charles Jr. T&T Clark Companion to Methodism. [s.l.]: A&C Black, 2014-09-25. ISBN 9780567290779. S. 263. (angličtina)  „Metodisté historicky nekřtí znovu, pokud nebyla použita ekumenická formule nebo pokud jiná závažná překážka nezpochybňuje vhodnost dřívějšího obřadu. Pokud se objeví otázky velmi závažného charakteru, existuje možnost podmíněného křtu s použitím slov ,Nejsi-li již pokřtěn, křtím tě ve jménu...ʻ.“
  7. ↑ Can sacraments be repeated? [online]. Cathedral of the Immaculate Conception – Springfield, IL, 2021-01-19, rev. 2021-11-07 [cit. 2024-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-19. (angličtina)  „I kdyby však byl někdo ,znovu pokřtěnʻ nebo ,znovu biřmovánʻ v jiné církvi nebo náboženské skupině, věříme, že se nic neděje. Jde pouze o simulaci svátosti, která již byla přijata.“
  8. ↑ a b Kodex kanonického práva z roku 1983, Kniha IV., Funkce církve (kán. 834-878) [online]. vatican.va, 2019-06-16, rev. 2021-11-07 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (angličtina)  „Kán. 845 §1 Protože vtiskávají charakter, svátosti křtu, biřmování a řádu se nemohou opakovat.
    § 2 Pokud po pečlivém zkoumání zůstane rozumná pochybnost, zda svátosti uvedené v § 1 byly vůbec uděleny nebo uděleny platně, mají být uděleny podmínečně.“
  9. ↑ a b Kodex kánonů východních církví, kán. 672 [online]. intratext.com, 1991-10-01, rev. 2021-11-07 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (angličtina)  „1. Svátost křtu, pomazání svatým myronem a svěcení nelze opakovat.
    2. Pokud existuje důvodná pochybnost o tom, zda byly skutečně nebo platně uděleny, a tato pochybnost zůstává i po důkladném prošetření, mají být uděleny podmínečně.“
  10. ↑ a b c FEINGOLD, Lawrence. Touched by Christ: The Sacramental Economy. [s.l.]: Emmaus Academic, 2021-05-07. Dostupné online. ISBN 978-1-64585-098-4. Kapitola Chapter Six: The Subject and the Minister of the Sacraments – 2. Necessary Conditions in the Recipient of the Sacraments – Living and Baptized; Conditional Administration. (angličtina) 
  11. ↑ VIGNOT, Bernard. Le phénomène des Eglises parallèles. Santier, Michel. Paris: Les éditions du Cerf., 2010. ISBN 978-2-204-08801-5. Kapitola Glossaire, s. 114. (francouzština) OCLC 708360774.  „Podmínečné svěcení: latinsky sub conditiones. V paralelních církvích je to velmi běžná praxe. Biskup, který chce nashromáždit maximální počet apoštolských nástupců různého původu (římský, starokatolický, pravoslavný, syrský, koptský atd.), bude mnohokrát vysvěcen ,pod podmínkouʻ. Předpokládá se také, že někteří církevní hodnostáři paralelních církví, kteří pochybují o platnosti svých svěcení a chtějí se vyhnout jakémukoli zpochybnění, se pro větší jistotu sami nechávají znovu ordinovat.“

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podmínečná_svátost&oldid=23588941“