Stěpan Makarov

Stěpan Osipovič Makarov
Stěpan Osipovič Makarov
Narození	8. ledna 1849 nebo 27. prosince 1848jul. / 8. ledna 1849greg.; Mykolajiv
Úmrtí	13. dubna 1904 (ve věku 55 let) nebo 31. březnajul. / 13. dubna 1904greg. (ve věku 55 let); Lü-šun-kchou
Příčina úmrtí	zabitý v boji
Alma mater	Námořní kadetní sbor
Povolání	voják, inženýr, hydrograf a objevitel
Ocenění	Řád sv. Anny 2. třídy; Řád sv. Jiří 4. třídy; Lütke gold medal; Řád sv. Vladimíra 4. třídy; Řád sv. Stanislava 1. třídy; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stěpan Osipovič Makarov (rusky Степан Осипович Макаров; 27. prosince 1848^jul./ 8. ledna 1849^greg. Nikolajev – 31. března^jul./ 13. dubna 1904^greg. u přístavu Port Arthur) byl velitel ruského tichomořského loďstva, viceadmirál, oceánograf, polární badatel, lodní konstruktér, technik a autor několika knih.

Život

Narodil se v Nikolajevu jako syn poddůstojníka carského loďstva. Ve věku osmi let odešel na Dálný východ, kam byl jeho otec přeložen. Vystudoval Námořní akademii v Nikolajevsku na Amaru, která připravovala důstojníky obchodního loďstva. Svými znalostmi zaujal velitele školy, admirála Kazekeviče, který ho doporučil jako kadeta k válečnému námořnictvu. V roce 1866 se objevil jako sedmnáctiletý kadet v Baltské flotě.^[1]

V roce 1869 byl povýšen do hodnosti podporučíka. Bojoval v rusko-turecké válce jako velitel torpédového člunu. Během války se stal národním hrdinou a získal několik řádů.^[1]

V letech 1882 až 1886 sloužil u Baltské floty ve štábu admirála Popova. V roce 1890 se ve věku 41 let stal nejmladším ruským admirálem. V prosinci 1899 se stal velitelem přístavní pevnosti Kronštadtu ve Finském zálivu. V roce 1901 probádal trasy kolem Země Františka Josefa a severozápadní pobřeží Nové země.^[2]

V roce 1895 velel Makarov Středomořské eskadře při jejím přesunu na Dálný východ. Po spojení s Tichooceánskou eskadrou dostaly ale tyto lodě jiného velitele.

Zahynul na palubě bitevní lodě Petropavlovsk během rusko-japonské války nedaleko přístavu Port Arthur, když jeho loď najela na minu.

Návrhy

K jeho návrhům patří snaha vybavit dělostřelecké granáty měkkou špičkou (tzv. Makarovova čepička/klobouček), která by zvýšila jejich průraznost.^[3] Ta se pak stala důležitou součástí dnešních APCBC nábojů. Ruská armáda však zavedla toto vylepšení mezi posledními.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stepan Osipovič Makarov na slovenské Wikipedii.

↑ ^a ^b BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 33.
↑ BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 46.
↑ JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904–1905: Válka začala na moři. Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-745-9. S. 144.

Literatura

JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904-1905: Válka začala na moři. Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-745-9.
JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904-1905: Porážky a ústupy. Třebíč: Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-746-6.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stěpan Osipovič Makarov na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[:0-1] BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 33.

[2] BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 46.

[J.144-3] JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904–1905: Válka začala na moři. Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-745-9. S. 144.

[1]

[2]

[3]