Stojaté vlnění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stojatá vlna (černá) vzniká složením protiběžných vln modré a červené. Černé body jsou uzly.
Jak se z postupné vlny tvoří stojatá

Stojaté nebo také stacionární vlnění je vlnění, které má v každém bodě stálou amplitudu, takže uzly a vrcholy vlnění zůstávají na stejném místě. Stojaté vlnění vzniká tak, že se setkávají dvě protiběžné vlny o stejné frekvenci, nejčastěji jako vlna přímá a vlna odražená od nějaké překážky.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Nejběžnějším příkladem stojatého vlnění je znějící struna, která má uzly na obou koncích, případně na konci a v bodě, kde je přitlačena k pražci nebo k hmatníku. Vlnění, vybuzené například brnknutím nebo smyčcem, se od těchto bodů odráží a vytváří stojaté vlnění s rezonanční frekvencí struny. Podobně je tomu u plošných vln, jako je například znějící buben nebo gong: zde se vlny odrážejí od okrajů disku a složením přímé a odražené vlny vzniká stojaté vlnění na rezonanční frekvenci nástroje.

Podobně vzniká i elektromagnetické stojaté vlnění, například na televizní anténě (dipólu), v rezonančním obvodě nebo v rezonátoru.

Související články[editovat | editovat zdroj]