Kazimír II. Lenčický: Porovnání verzí

Příbuzenstvo
otec	Kazimír I. Kujavský
matka	Eufrosina Opolská
bratr	Lešek II. Černý
bratr	Zemomysl Inowroclavský
bratr	Vladislav I. Lokýtek
bratr	Zemovít Dobřiňský
sestra	Eufemie Kujavská
bratranec	Boleslav II. Mazovský
bratranec	Jindřich IV. Probus
bratranec	Boleslav I. Opolský

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 14. 3. 2013, 09:24

Kazimír II. Lenčický (polsky Kazimierz II łęczycki ) (1262/65 – 10. června 1294) byl spolu s bratry kníže břestsko-kujavský a dobřiňský v letech 1267–1288, kníže lenčický (1288–1294). Od r. 1292 vazal českého krále Václava II.

Byl druhým synem Kazimíra Kujavského a jeho třetí ženy Eufrosiny Opolské.

Mládí

Narodil se jako čtvrtý syn Kazimíra Kujavského. Jeho matkou byla otcova třetí manželka Eufrosina Opolská. V době smrti svého otce, byl Kazimír ještě dítě. S bratry Vladislavem a Zemovítem zdědili knížectví břestsko-kujavské a dobřiňské, za něž vládla jako regentka do roku 1275 jejich matka Eufrosina. Vládu v lenčickém knížectví převzal Kazimírův nevlastní bratr Lešek II. Černý, který v té době byl již knížetem sieradzkým. Druhý nevlastní bratr Zemomysl zdědil knížectví inowroclavské. Po smrti bezdětného Leška roku 1288 získal Kazimír knížectví lenčické. Bratrovi Vladislavu Lokýtkovi připadlo knížectví sieradzké.

Spolupráce s Vladislavem Lokýtkem

V roce 1289 se Kazimír a Vladislav I. Lokýtek spojili s Boleslavem II. Mazovským a obsadili Krakov, kde vládl Jindřich IV. Probus. Dne 26 února 1289 v bitvě u Sieradzi společně porazili slezská vojska Jindřicha Probuse, Jindřicha Hlohovského, Bolka I. Opolského a Přemka Stínavského. Boleslav II. se poté vzdal nároku na krakovský trůn, kterého se pomocí Lva Haličského rozhodl zmocnit Vladislav Lokýtek.

Úzká spolupráce Kazimíra s Vladislavem byla také během války proti českému králi Václavu II. Ovšem, na podzim roku 1292 utrpěli porážku a byli zajati. Dne 9. října 1292 byli Kazimír a Vladislav nuceni podepsat mírovou smlouvu a tím se stali vazaly krále Václava II. Kazimír ani Vladislav se nehodlali vzdát svých plánů na získání Malopolska a proto se 6. ledna 1293 v Kališi setkali s Přemyslem II. Velkopolským a arcibiskupem z Hvězdna, Jakubem Świnkou, aby projednali možnost společné akce, k získání města Krakova.

Kazimír byl však 10. června 1294 zabit v bitvě na břehu řeky Bzury, kde po útoku na Lenčice bojoval s litevským knížetem Witenesem. Kazimír nebyl ženatý a nezanechal potomky. Lenčické knížectví tak připadlo Vladislavu I. Lokýtkovi. Místo Kazimírova odpočinku není známo, snad v klášterním kostelem v Tumu u Lenčice.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazimierz II łęczycki na polské Wikipedii.

Externí odkazy

(polsky) Kazimír II. Lenčický

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 {{Příbuzný|bratranec|[[Boleslav I. Opolský]]}}
 }}
-''' Kazimír II. Lenčický ''' ([[Polština|polsky]] '' Kazimierz II łęczycki '') ([[1262]]/[[65]] – [[10. červen|10. června]] [[1294]]) byl spolu s bratry kníže [[břestsko-kujavský]] a [[Dobřiň|dobřiňský]] od r. [[1267]], kníže [[Lenčice|lenčický]] ([[1288]]–[[1294]]). Od r. [[1292]] vazal českého krále [[Václav II.|Václava II.]]
+''' Kazimír II. Lenčický ''' ([[Polština|polsky]] '' Kazimierz II łęczycki '') ([[1262]]/[[65]] – [[10. červen|10. června]] [[1294]]) byl spolu s bratry kníže [[břestsko-kujavský]] a [[Dobřiň|dobřiňský]] v letech [[1267]]–[[1288]], kníže [[Lenčice|lenčický]] ([[1288]]–[[1294]]). Od r. [[1292]] vazal českého krále [[Václav II.|Václava II.]]
 Byl druhým synem [[Kazimír I. Kujavský|Kazimíra Kujavského]] a jeho třetí ženy [[Eufrosina Opolská|Eufrosiny Opolské]].
 == Mládí ==
-Narodil se jako čtvrtý syn [[Kazimír I. Kujavský|Kazimíra Kujavského]]. Jeho matkou byla otcova třetí manželka [[Eufrosina Opolská]]. V době smrti svého otce, byl ''Kazimír'' ještě dítě. S bratry [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislavem]] a [[Zemovít Dobřiňský|Zemovítem]] zdědili [[knížectví]] břestsko-kujavské a dobřiňské, za něž vládla jako regentka do roku [[1275]] jejich matka Eufrosina. Vládu v lenčickém [[knížectví]] převzal ''Kazimírův'' nevlastní bratr [[Lešek II. Černý]], který v té době byl již knížetem [[Sieradz|sieradzkým]]. Druhý nevlastní bratr [[Zemomysl Inowroclawský|Zemomysl]] zdědil knížectví [[Inowrocław|inowroclavské]].  Po smrti bezdětného Leška roku [[1288]] získal ''Kazimír'' knížectví [[Lenčice|lenčické]]. Bratrovi [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislavu Lokýtkovi]] připadlo knížectví [[Sieradz|sieradzké]].
+Narodil se jako čtvrtý syn [[Kazimír I. Kujavský|Kazimíra Kujavského]]. Jeho matkou byla otcova třetí manželka [[Eufrosina Opolská]]. V době smrti svého otce, byl ''Kazimír'' ještě dítě. S bratry [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislavem]] a [[Zemovít Dobřiňský|Zemovítem]] zdědili [[knížectví]] břestsko-kujavské a dobřiňské, za něž vládla jako regentka do roku [[1275]] jejich matka Eufrosina. Vládu v lenčickém [[knížectví]] převzal ''Kazimírův'' nevlastní bratr [[Lešek II. Černý]], který v té době byl již knížetem [[Sieradz|sieradzkým]]. Druhý nevlastní bratr [[Zemomysl Inowroclawský|Zemomysl]] zdědil knížectví [[Inowrocław|inowroclavské]].  Po smrti bezdětného Leška roku [[1288]] získal ''Kazimír'' knížectví [[Lenčice|lenčické]]. Bratrovi Vladislavu Lokýtkovi připadlo knížectví [[Sieradz|sieradzké]].
 == Spolupráce s Vladislavem Lokýtkem ==
-V roce [[1289]] se Kazimír a  [[Vladislav I. Lokýtek]] spojili s [[Boleslav II. Mazovský|Boleslavem II. Mazovským]] a obsadili [[Krakov]], kde vládl [[Jindřich IV. Probus]]. Dne 26 února [[1289]] v bitvě u [[Sieradz|Sieradzi]] společně porazili slezská vojska [[Jindřich IV. Probus|Jindřicha Probuse]], [[Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]], [[Boleslav I. Opolský|Bolka I. Opolského]] a [[Přemysl Stínavský|Přemka Stínavského]]. [[Boleslav II. Mazovský|Boleslav II.]] se poté vzdal nároku na [[Krakov|krakovský]] trůn a [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislav]] se ho s pomocí [[Lev I. Haličský|Lva Haličského]] rozhodl získat.
+V roce [[1289]] se Kazimír a Vladislav I. Lokýtek spojili s [[Boleslav II. Mazovský|Boleslavem II. Mazovským]] a obsadili [[Krakov]], kde vládl [[Jindřich IV. Probus]]. Dne 26 února [[1289]] v bitvě u [[Sieradz|Sieradzi]] společně porazili slezská vojska [[Jindřich IV. Probus|Jindřicha Probuse]], [[Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]], [[Boleslav I. Opolský|Bolka I. Opolského]] a [[Přemysl Stínavský|Přemka Stínavského]]. Boleslav II. se poté vzdal nároku na [[Krakov|krakovský]] trůn, kterého se pomocí [[Lev I. Haličský|Lva Haličského]] rozhodl zmocnit Vladislav Lokýtek.
-Úzká spolupráce Kazimíra s Vladislavem byla také během války proti [[Čeští panovníci|českému králi]] Václavu II. Ovšem, na podzim roku [[1292]] utrpěli porážku a byli zajati. Dne [[9. říjen|9. října]] [[1292]] byli Kazimír a Vladislav nuceni podepsat [[Mírová smlouva|mírovou smlouvu]] a tím stali se vazaly krále [[Václav II.|Václava II.]] ''Kazimír'' ani Vladislav se nehodlali vzdát svých plánů na získání [[Malopolsko|Malopolska]] a proto se 6. ledna [[1293]] v [[Kalisz|Kališi]] setkali s [[Přemysl II. Velkopolský|Přemyslem II. Velkopolským]] a arcibiskupem z Hvězdna, Jakubem Świnkou, aby projednali možnost společné akce, k získání města Krakova.
+Úzká spolupráce Kazimíra s Vladislavem byla také během války proti [[Čeští panovníci|českému králi]] Václavu II. Ovšem, na podzim roku [[1292]] utrpěli porážku a byli zajati. Dne [[9. říjen|9. října]] [[1292]] byli Kazimír a Vladislav nuceni podepsat [[Mírová smlouva|mírovou smlouvu]] a tím se stali vazaly krále [[Václav II.|Václava II.]] ''Kazimír'' ani Vladislav se nehodlali vzdát svých plánů na získání [[Malopolsko|Malopolska]] a proto se 6. ledna [[1293]] v [[Kalisz|Kališi]] setkali s [[Přemysl II. Velkopolský|Přemyslem II. Velkopolským]] a arcibiskupem z Hvězdna, Jakubem Świnkou, aby projednali možnost společné akce, k získání města Krakova.
 Kazimír byl však [[10. červen|10. června]] [[1294]] zabit v bitvě na břehu řeky [[Bzura|Bzury]], kde po útoku na [[Lenčice]] bojoval s [[Litva|litevským]] knížetem [[Witenes|Witenesem]]. Kazimír nebyl ženatý a nezanechal potomky. [[Lenčice|Lenčické]] knížectví tak připadlo [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislavu I. Lokýtkovi]]. Místo Kazimírova odpočinku není známo, snad v klášterním kostelem v Tumu u Lenčice.