Čchi: Porovnání verzí
→Čchi v lidském těle: - zdroje čchi - vrozená a získaná |
|||
| Řádek 54: | Řádek 54: | ||
==Čchi v lidském těle== |
==Čchi v lidském těle== |
||
Čchi v lidském těle pochází ze dvou zdrojů - část je ''vrozená'' a její základ z esence [[ťing]] při početí a je uložena v [[ledviny|ledvinách]], druhá je ''získaná'' a získáváme ji z potravy a vzduchu, který dýcháme. <ref name="chi-kung"> |
Čchi v lidském těle pochází ze dvou zdrojů - část je ''vrozená'' a její základ z esence [[ťing]] při početí a je uložena v [[ledviny|ledvinách]], druhá je ''získaná'' a získáváme ji z potravy a vzduchu, který dýcháme. <ref name="chi-kung" /> |
||
Podle [[čchi-kung|čchi-kungu]] se energie čchi, která cirkuluje v lidském těle, rozděluje na ''čchi řídící'' (jing-čchi), která vyživuje tělesné orgány, a ''čchi ochrannou'' (wej-čchi), která chrání povrch těla. Ve zdravém těle je oběh čchi nenarušený a poměr jin a jang je harmonický. Pokud dojde ke ''stagnaci čchi'', je oběh narušen a může dojít až k nemoci. Narušené proudění čchi přímo v jednotlivých drahách (meridiánech) se snaží napravit [[akupunktura]] nebo [[akupresura]]. Čchi v těle vzniká z esence [[ťing]], která je zčásti vrozená (sien-tchien). Někteří autoři staví čchi do paralely k západnímu pojmu [[bioelektřina]] případně [[bioelektromagnetismus]]. |
Podle [[čchi-kung|čchi-kungu]] se energie čchi, která cirkuluje v lidském těle, rozděluje na ''čchi řídící'' (jing-čchi), která vyživuje tělesné orgány, a ''čchi ochrannou'' (wej-čchi), která chrání povrch těla. Ve zdravém těle je oběh čchi nenarušený a poměr jin a jang je harmonický. Pokud dojde ke ''stagnaci čchi'', je oběh narušen a může dojít až k nemoci. Narušené proudění čchi přímo v jednotlivých drahách (meridiánech) se snaží napravit [[akupunktura]] nebo [[akupresura]]. Čchi v těle vzniká z esence [[ťing]], která je zčásti vrozená (sien-tchien). Někteří autoři staví čchi do paralely k západnímu pojmu [[bioelektřina]] případně [[bioelektromagnetismus]]. |
||
Verze z 16. 9. 2012, 22:11
Čchi označuje v čínském tradičním pojetí světa základní energii, "vitální sílu". S konceptem se setkáváme v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, cvičení čchi-kung i tchaj-ťi čchüan.
Čchi má své ekvivalenty i v jiných myšlenkových systémech, například v japonské ki známé z umění aikdo, indické práně a tibetské tummo, na západě v starořecké pneumě, v mesmerismu [1] či v bergsonovském élan vital.
Čchi má dvě složky, jin a jang, jejichž vzájemnými proměnami se zabývá kniha I-ťing.
V čínské kosmogonii vzniká svět z ničeho, Wu-ťi (nevyděleného), z něhož spontánně, bez vnějšího popudu počíná Tchaj-ťi (Velký předěl), jež plodí jednolitou, prvotní čchi, v níž jsou jinová a jangová složka promíšené, homogenní. [2]
Jak uvádí Tao te ťing, základní kniha taoismu:
"Tao plodí jedno,
jedno plodí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci" [3]
Výkladů mnohoznačného staročínského textu je mnoho, často se ale shodují v tom, že "dvě" zde znamená jin a jang, a tři znamená trojici "nebe", "země", "člověk".
Čchi v lidském těle
Čchi v lidském těle pochází ze dvou zdrojů - část je vrozená a její základ z esence ťing při početí a je uložena v ledvinách, druhá je získaná a získáváme ji z potravy a vzduchu, který dýcháme. [4]
Podle čchi-kungu se energie čchi, která cirkuluje v lidském těle, rozděluje na čchi řídící (jing-čchi), která vyživuje tělesné orgány, a čchi ochrannou (wej-čchi), která chrání povrch těla. Ve zdravém těle je oběh čchi nenarušený a poměr jin a jang je harmonický. Pokud dojde ke stagnaci čchi, je oběh narušen a může dojít až k nemoci. Narušené proudění čchi přímo v jednotlivých drahách (meridiánech) se snaží napravit akupunktura nebo akupresura. Čchi v těle vzniká z esence ťing, která je zčásti vrozená (sien-tchien). Někteří autoři staví čchi do paralely k západnímu pojmu bioelektřina případně bioelektromagnetismus. [4]
Reference
- ↑ HINE, John. Yang Tai Chi Chuan. London: A & C Black, 1992. ISBN 0-7136-3576-2. S. 13.
- ↑ ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína. [s.l.]: Svítání, 2005. ISBN 80-86198-33-2. S. 70.
- ↑ Lao-c'. Tao te ťing. Překlad Berta Krebsová. 3.. vyd. Praha: DharmaGaia, 2003. ISBN 80-86685-12-8. Kapitola 42., s. 126.
- ↑ a b Yang Jwing-Ming. Základy tai-chi chi-kung. Bratislava: CAD Press, 1995. ISBN 80-85349-48-5. S. 35.