Žárlivost: Porovnání verzí
m r2.7.3) (Robot: Upravuji fa:حسادت |
m r2.7.3) (Robot: Přidávám bo:མིག་སེར།, sh:Ljubomora |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
[[ar:غيرة]] |
[[ar:غيرة]] |
||
[[bg:Ревност]] |
[[bg:Ревност]] |
||
[[bo:མིག་སེར།]] |
|||
[[br:Gwarizi]] |
[[br:Gwarizi]] |
||
[[ca:Gelosia]] |
[[ca:Gelosia]] |
||
Řádek 50: | Řádek 51: | ||
[[ru:Ревность]] |
[[ru:Ревность]] |
||
[[scn:Gilusìa (sintimentu)]] |
[[scn:Gilusìa (sintimentu)]] |
||
[[sh:Ljubomora]] |
|||
[[simple:Jealousy]] |
[[simple:Jealousy]] |
||
[[sk:Žiarlivosť]] |
[[sk:Žiarlivosť]] |
Verze z 10. 7. 2012, 06:41
Žárlivost (lat. Zelotypia) je jedna z lidských emocí, charakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o komplex negativních emocí, hněvu, pocitu méněcennosti či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako pocit vlastní nedostatečnosti.
Slovo pochází z francouzského jalousie. S žárlivostí a závistí si často spojujeme zelenou barvu. (Např.zezelenal závistí).
Žárlivost je vyvolaná představou partnerova vztahu s někým jiným, přičemž podněty pro její vznik se liší podle pohlaví (Buss, 1996). Ženy žárlí častěji kvůli emocionální pozornosti partnera, mužům se více příčí sdílení partnerčiny sexuální pozornosti.
Žárlivost je v mezilidských vztazích běžný jev. Můžeme ji pozorovat již u pětiměsíčních dětí[1][2][3][4]. Některé prameny tvrdí, že se žárlivost objevuje v každé kultuře[5][6][7], jiné prameny zastávají názor, že je to kulturně-specifický fenomén[8].
Žárlivost a její dopady byly tématem mnoha románů, písní, básní, filmů a jiných uměleckých děl. Stala se rovněž objektem zájmu vědců. Psychologové popsali některé faktory, které vedou k jejímu vzniku. Sociologové ukázali, že kulturní hodnoty hrají důležitou roli v nejen v ukazatelích, které spouští žárlivost, ale rovněž v našich představách o jejích sociálně přípustných projevech. Biologové poukázali na faktory, které mohou žárlivost nevědomě ovlivnit.
U jedinců s poruchou sebehodnocení může žárlivost za určitých okolností nabýt charakteru patolologického jevu, projevující se situační nepřiměřeností nebo přílišnou intenzitou emocí, tzv. chorobná žárlivost. Může nabýt povahy bludu (tzv. emulační blud)
Reference
- ↑ Draghi-Lorenz, R. (2000). Five-month-old infants can be jealous: Against cognitivist solipsism. Paper presented in a symposium convened for the XIIth Biennial International Conference on Infant Studies (ICIS), 16–19 July, Brighton, UK.
- ↑ Hart, S. (2002). Jealousy in 6-month-old infants. Infancy, 3, 395–402.
- ↑ Hart, S. (2004). When infants lose exclusive maternal attention: Is it jealousy? Infancy, 6, 57–78.
- ↑ Shackelford, T.K., Voracek, M., Schmitt, D.P., Buss, D.M., Weekes-Shackelford, V.A., & Michalski, R.L. (2004). Romantic jealousy in early adulthood and in later life. Human Nature, 15, 283–300.
- ↑ Buss, D.M. (2000). The Dangerous Passion: Why Jealousy is as Necessary as Love and Sex. New York: Free Press.
- ↑ Buss DM (December 2001), "Human nature and culture: an evolutionary psychological perspective", J Pers 69 (6): 955–78, doi:10.1111/1467-6494.696171, PMID 11767825.
- ↑ White, G.L., & Mullen, P.E. (1989). Jealousy: Theory, Research, and Clinical Practice. New York, NY: Guilford Press.
- ↑ Peter Salovey. The Psychology of Jealousy and Envy. 1991. ISBN 978-0-89862-555-4