Řehoř z Nazianzu

Ikona s obrazem sv. Řehoře z Nazianzu

Sv. Řehoř (Grégorios) z Nazianzu (329–389), označovaný vedle svého otce téhož jména také jako Mladší nebo Řehoř Bohoslovec[1], patří mezi nejvýznamnější řecké raně křesťanské teology 4. století, kteří jsou označováni jako kappadočtí otcové (dále k nim patří sv. Basileios Veliký a jeho bratr sv. Grégorios z Nyssy).

Řehoř z Nazianzu se vzdělával nejprve v Kaisareii, poté v Alexandrii a nakonec na platónské akademii v Athénách, kde se spřátelil s Basileiem Velikým. Později s ním žil nějakou dobu v jeho klášteře.

Roku 379 byl povolán do Konstantinopole, kde bylo nikájské učení po vládě ariánského císaře Valenta silně na ústupu. O rok později ho císař Theodosius I. osobně povýšil na konstantinopolského patriarchu, Řehoř se však svého úřadu brzy vzdal, neboť někteří biskupové považovali jeho povýšení za porušení jednoho z kánonů Prvního nikajského koncilu.

Důrazně obhajoval trojiční dogma podle nikájského vyznání víry a také polemizoval s Juliánem, který se jako císař vrátil k pohanství; mimo jiné jej kritizoval za to, že upírá křesťanům právo na klasické vzdělání. Jeho žákem byl sv. Jeroným.

Reference

• DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 1990. 415 s. ISBN 80-7021-034-6. 

Konstantinopolští patriarchové
Předchůdce:	379–381 Řehoř z Nazianzu	Nástupce:

Portály: Křesťanství