Znaménka plus a minus: Porovnání verzí
m členění na externí odkazy a reference |
m r2.7.1) (robot přidal: ka:მინუსი |
||
Řádek 72: | Řádek 72: | ||
[[it:Più]] |
[[it:Più]] |
||
[[ja:プラス記号とマイナス記号]] |
[[ja:プラス記号とマイナス記号]] |
||
[[ka:მინუსი]] |
|||
[[ko:더하기표와 빼기표]] |
[[ko:더하기표와 빼기표]] |
||
[[nl:Minteken]] |
[[nl:Minteken]] |
Verze z 8. 10. 2011, 20:59
Znaménka plus a minus (+ a −) se obecně používají k označování kladných a záporných čísel a rovněž pro operace sčítání a odčítání. Používají se i v dalších významech, více méně analogických. Plus a minus jsou výrazy z latiny.
Historie
Ačkoliv znaménka jsou nyní obecně známá stejně jako abeceda nebo indicko-arabské číslice, jejich použití není příliš staré. Například znaménko pro sčítání v egyptských hieroglyfech se podobalo nohám kráčejícím ve směru psaní textu (v egypštině se psalo různými směry), obrácený směr znamenal odčítání.
|
V Evropě se na začátku 15. století obecně používala písmena P a M.
Nejranější tištěný výskyt moderních znamének je pravděpodobně v knize „Behende und hüpscheenung auff allen Kauffmanschafft“ nebo Mercantile Arithmetic od Johanna Widmanna z roku 1489, kdy byly použity k označení přebytku nebo nedostatku. Znaménko + je zjednodušení latinského „et“ (podobně jako ampersand &). Znaménko − může být odvozeno od tildy psané nad m, které se používalo k označení odčítání; může se také jednat o zkrácení samotného písmena m.
Podle webové stránky Earliest Uses of Various Mathematical Symbols , je první knihou, kde se + a − poprvé použilo k onačení operací sčítání a odčítání, kniha publikovaná Henricusem Grammateusem v roce 1518.
Robert Recorde, který navrhl znaménko rovnosti, zavedl písmenka plus a minus do Velké Británie v roce 1557 v knize The Whetstone of Witte.
Alternativní použití
Znaménka + a − mohou označovat mnoho různých operací, v závislosti na uvažovaném matematickém systému. Mnoho algebraických struktur má některé operace nazývané (nebo ekvivalentní) sčítání. Avšak znaménka se používají i ke zcela různým operacím, jako je spojování řetězců znaků.
Plus může znamenat:
- vylučovací nebo (obvykle psané jako ⊕): 1 + 1 = 0
- logická konjunkce (obvykle psané ∧): 1 + 1 = 1 (ale 1 + 0 = 0)
- logická disjunkce (obvykle psané ∨): 1 + 1 = 1 (také 1 + 0 = 1)
- zřetězení znaků někdy psaných jako: „1“ + „1“ = „11“
Znaménko minus
Znaménko minus se v matematice používá dvěma způsoby:
- Operátor odčítání: Binární operátor k označení operace odčítání, jako je např. 5 − 3 = 2. Odčítání je obrácená operace ke sčítání.
- Negující operátor: Unární operátor vytvářející z kladného čísla záporné.
Znaménka plus a minus v jiných kulturách
V židovské tradici se nejméně od 19. století pro znaménko plus používá symbol převráceného T. Tuto praxi převzaly izraelské školy (přinejmenším od roku 1950) a nyní je zcela běžná ve většině základních škol (včetně světských) a v některých středních školách. Tento symbol používají rovněž náboženští autoři, ale většina knih pro dospělé používá mezinárodní označení „+“. Obvyklé vysvětlení pro specifický symbol je, že symbol „+“ vypadá jako křesťanský kříž. Unicode má tento symbol na pozici U+FB29 „Hebrejský znak alternativní písmenu plus“ (﬩).
V počítačích
Název znaku | znak | Unicode | ASCII | URL | HTML |
---|---|---|---|---|---|
plus | + | U+002B | + | %2b | |
minus | − | U+2212 | − nebo −
| ||
spojovník | - | U+002d | - | %2d |
Znaménko minus v Unicode je navrženo tak, aby mělo stejnou délku a výšku jako znaménko plus a znaménko rovnosti. Ve většině fontů mají stejnou šířku jako číslice, aby se usnadnilo rozdělování čísel do tabulek.
Spojovník (-), často nesprávně nazývaný pomlčka, je ASCII verze znaménka minus. Je obvykle kratší délky než znaménko plus a často má i jinou výšku. Lze jej použít jako znaménko minus, pouze když je znaková sada omezena na ASCII, nebo s pevnou šířkou fontů.
Podle ČSN 01 6910 se v korespondenci značka minus nahrazuje klasickou pomlčkou.[1]
Při sazbě textu je výhodné používat minus v záporných číslech, protože je považováno za „obyčejný“ znak; při alternativním použití spojovníku i pomlčky může totiž dojít k rozdělení znaménka a čísla do dvou řádek.