Fyzická osoba: Porovnání verzí
m r2.6.4) (robot přidal: kk:Жеке тұлға |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Fyzická osoba''' (FO) je pojem užívaný převážně v [[právo|právu]], kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu ([[člověk|lidi]]) od jiných druhů |
'''Fyzická osoba''' (FO) je pojem užívaný převážně v [[právo|právu]], kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu ([[člověk|lidi]]) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává ([[právnická osoba]]). |
||
Způsobilost k právům a povinnostem ( |
[[Způsobilost k právům a povinnostem]] (''právní subjektivitu'') má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]].<ref>§ 7 odst. 2 občanského zákoníku. § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád</ref> |
||
[[Způsobilost k právním úkonům]] (''svéprávnost''), tedy plnou způsobilost nabývat vlastními [[právní úkon|právními úkony]] práv a brát na sebe povinnosti mají ale jen [[zletilost|zletilí]], tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (nebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s povolením soudu [[manželství]]) a kteří zároveň nebyli této způsobilosti zbaveni.<ref>§ 8 občanského zákoníku</ref> Zbavit zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům může fyzickou osobu kvůli duševní poruše nebo nadměrnému požívání omamných látek pouze [[soud]].<ref>§ 10 občanského zákoníku</ref> |
|||
Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti. V ostatních případech musí nezletilého zastoupit jeho [[zákonný zástupce]]. |
Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti.<ref>§ 9 občanského zákoníku</ref> V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho [[zákonný zástupce]].<ref>§ 26 a 27 odst. 1 občanského zákoníku</ref> |
||
== Reference == |
|||
<references /> |
|||
== Související články == |
== Související články == |
||
* [[Právnická osoba]] |
* [[Právnická osoba]] |
||
{{Portály|Právo}} |
|||
[[Kategorie:Občanské právo]] |
[[Kategorie:Občanské právo]] |
||
Verze z 8. 9. 2011, 10:19
Fyzická osoba (FO) je pojem užívaný převážně v právu, kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu (lidi) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává (právnická osoba).
Způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivitu) má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou.[2]
Způsobilost k právním úkonům (svéprávnost), tedy plnou způsobilost nabývat vlastními právními úkony práv a brát na sebe povinnosti mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (nebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s povolením soudu manželství) a kteří zároveň nebyli této způsobilosti zbaveni.[3] Zbavit zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům může fyzickou osobu kvůli duševní poruše nebo nadměrnému požívání omamných látek pouze soud.[4]
Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti.[5] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce.[6]