Lesní bratři

Soubor:Bunker of lith partisans.jpg

Lesní bratři často využívali sklepy, tunely nebo ještě komplexnější podzemní bunkry, nákres popisuje jeden z bunkrů nalezený na Litvě

Lesní bratři (est. metsavennad, lit. miško broliai, lot. meža brāļi) byli estonští, litevští a lotyšští protikomunističtí partyzáni aktivní v průběhu a po skončení druhé světové války. Název lesní bratři se poprvé objevil už během revolučních událostí v Rusku v roce 1905. Podobné protisovětské jednotky bojovaly během války také v Polsku, Rumunsku a na západní Ukrajině.

Lesní bratři podnikali ozbrojené akce proti Rudé armádě v období sovětské okupace těchto tří nezávislých pobaltských republik v letech 1940–1941, poté v období po německé okupaci opět od roku 1944 až do roku 1953. S tím jak se v tomto období stalinistické represe zintenzivňovaly, rostl počet členů těchto skupin. V té době dosáhl celkový počet ve všech třech zemích více než 170 000 obyvatel, využívajících silně zalesněnou krajinu jako přírodní základnu k odporu proti okupantům.

Sovětské orgány lesním bratrům po Stalinově smrti nabídly amnestii. V menším rozsahu pokračoval odpor až do roku 1978, kdy byl objeven poslední estonský příslušník hnutí.

Zdroj

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Forest Brothers na anglické Wikipedii.