Děkabristé: Porovnání verzí
m r2.4.6) (robot přidal: tr:Aralıkçılar İsyanı |
rozšíření |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Děkabristé''' byli '''důstojníci Petrohradských pluků''' usilující o změnu režimu v [[Rusko|Rusku]] z [[despotismus|despotismu]] na konstituční formu vlády. |
'''Děkabristé''' byli '''důstojníci Petrohradských pluků''' usilující o změnu režimu v [[Rusko|Rusku]] z [[despotismus|despotismu]] na konstituční formu vlády. |
||
V prosinci (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [''děkabr'']) roku [[1825]] se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na náměstí Senátu v [[Petrohrad|Petrohradě]]. Ruský [[car]] [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]] zemřel, a právě tento den měl nový car [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] složit přísahu. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, '''sesadit cara a přeměnit Rusko na [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]], či dokonce [[republika|republiku]].''' |
V prosinci (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [''děkabr'']) roku [[1825]] se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na náměstí Senátu v [[Petrohrad|Petrohradě]]. Ruský [[car]] [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]] zemřel, a právě tento den měl nový car [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] složit přísahu. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, '''sesadit cara a přeměnit Rusko na [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]], či dokonce [[republika|republiku]].''' Vůdci povstání byli obdivovatelé [[Francouzská revoluce|Francouzské revoluce]] a jejich ideologických vůdce, plukovník Pavel Pestel, dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí. Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků [[velkovévoda Konstantin Pavlovič|velkovévody Konstantina Pavloviče]] na ruský trůn v dynastickém sporu. |
||
Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu [[Napoleonské války|Napoleonských válek]] [[Michail Miloradovič|hraběte Miloradoviče]]. Při selhání pokusů o vyjednávání musela carská vláda potlačit vzpouru slou.<ref>http://monarchistcrusade.webs.com/apps/blog/show/6496192</ref> Povstalci nebyli příliš dobře organizováni - velitel povstání Trubeckoj se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na [[Sibiř]] a zbaveni svých důstojnických hodností. Běžní vojáci však nijak potrestáni nebyli, protože jen poslouchali rozkazy svých nadřízených. |
|||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
NEČKINA, M. V. ''Povstání děkabristů roku 1825''.[přeložili Václav Čejchan, Eva Čejchanová]. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 221 s. |
NEČKINA, M. V. ''Povstání děkabristů roku 1825''.[přeložili Václav Čejchan, Eva Čejchanová]. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 221 s. |
||
<references/> |
|||
== Související články == |
== Související články == |
Verze z 25. 3. 2011, 01:05
Děkabristé byli důstojníci Petrohradských pluků usilující o změnu režimu v Rusku z despotismu na konstituční formu vlády.
V prosinci (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [děkabr]) roku 1825 se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na náměstí Senátu v Petrohradě. Ruský car Alexandr I. zemřel, a právě tento den měl nový car Mikuláš I. složit přísahu. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, sesadit cara a přeměnit Rusko na konstituční monarchii, či dokonce republiku. Vůdci povstání byli obdivovatelé Francouzské revoluce a jejich ideologických vůdce, plukovník Pavel Pestel, dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí. Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků velkovévody Konstantina Pavloviče na ruský trůn v dynastickém sporu.
Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu Napoleonských válek hraběte Miloradoviče. Při selhání pokusů o vyjednávání musela carská vláda potlačit vzpouru slou.[1] Povstalci nebyli příliš dobře organizováni - velitel povstání Trubeckoj se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na Sibiř a zbaveni svých důstojnických hodností. Běžní vojáci však nijak potrestáni nebyli, protože jen poslouchali rozkazy svých nadřízených.
Literatura
NEČKINA, M. V. Povstání děkabristů roku 1825.[přeložili Václav Čejchan, Eva Čejchanová]. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 221 s.