Kmotr: Porovnání verzí
m robot změnil: et:Ristivanemad |
m Pravopisná korekce. |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
* že bude spolu s [[rodičovství|rodiči]] pečovat o nedělní účast na [[bohoslužba|bohoslužbách]], o náležitou přípravu [[dítě]]te na první [[svaté přijímání]] a na [[biřmování]]. |
* že bude spolu s [[rodičovství|rodiči]] pečovat o nedělní účast na [[bohoslužba|bohoslužbách]], o náležitou přípravu [[dítě]]te na první [[svaté přijímání]] a na [[biřmování]]. |
||
Pro kmotra nebo |
Pro kmotra nebo kmotru je toto [[dítě|Dítě]] '''kmotřenec''', resp. '''kmotřenka'''. Kmotr by měl být zhruba stejně starý jako [[rodičovství|rodiče]] kmotřence, popřípadě o něco málo mladší. Vztah mezi kmotrem (kmotrou) a kmotřencem (kmotřenkou) se také označuje jako '''duchovní [[příbuzenství]]'''. |
||
Zhruba v 1. polovině [[20. století]] se '''kmotrovství''' v [[Česko|českých zemích]] stalo vztahem ryze formálním, považovalo se pouze za čestnou funkci při [[křest|křtu]] (říkalo se, že kmotr [[dítě]] při [[křest|křtu]] ''podrží na rukou''). Pokud [[rodičovství|rodiče]] neměli koho požádat o to, aby šel jejich [[dítě]]ti za kmotra, stávalo se (zejména v chudých [[farnost]]ech), že kmotrem se stal v řadě případů [[kostelník]] nebo [[farář]]ova hospodyně. |
Zhruba v 1. polovině [[20. století]] se '''kmotrovství''' v [[Česko|českých zemích]] stalo vztahem ryze formálním, považovalo se pouze za čestnou funkci při [[křest|křtu]] (říkalo se, že kmotr [[dítě]] při [[křest|křtu]] ''podrží na rukou''). Pokud [[rodičovství|rodiče]] neměli koho požádat o to, aby šel jejich [[dítě]]ti za kmotra, stávalo se (zejména v chudých [[farnost]]ech), že kmotrem se stal v řadě případů [[kostelník]] nebo [[farář]]ova hospodyně. |
Verze z 20. 4. 2010, 15:55
Kmotr (z latinského compater = spolu otec; ženský tvar je kmotra) je osoba, která podle tradičního pojetí převzala za dítě záruku
- že o ně bude pečovat, kdyby ztratilo rodiče,
- že bude rodičům pomáhat při jeho výchově,
- že se bude s dítětem stýkat, aby se spřátelili, aby mu mohl být důvěrníkem a rádcem,
- že bude spolu s rodiči pečovat o nedělní účast na bohoslužbách, o náležitou přípravu dítěte na první svaté přijímání a na biřmování.
Pro kmotra nebo kmotru je toto Dítě kmotřenec, resp. kmotřenka. Kmotr by měl být zhruba stejně starý jako rodiče kmotřence, popřípadě o něco málo mladší. Vztah mezi kmotrem (kmotrou) a kmotřencem (kmotřenkou) se také označuje jako duchovní příbuzenství.
Zhruba v 1. polovině 20. století se kmotrovství v českých zemích stalo vztahem ryze formálním, považovalo se pouze za čestnou funkci při křtu (říkalo se, že kmotr dítě při křtu podrží na rukou). Pokud rodiče neměli koho požádat o to, aby šel jejich dítěti za kmotra, stávalo se (zejména v chudých farnostech), že kmotrem se stal v řadě případů kostelník nebo farářova hospodyně.
V současné době je snaha o návrat k původnímu chápání s tím, že se již nepředpokládá péče kmotra (kmotry) o dítě v případě ztráty rodičů.
Současná právní úprava
Podle kánonu 872 kodexu kanonického práva má kmotr pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života a má se snažit o to, aby pokřtěný vedl křesťanský život odpovídající přijaté svátosti a plnil si věrně s přijetím křtu spojené povinnosti.
Za kmotra je třeba vybrat buď jednoho muže nebo jednu ženu nebo také dvojici - muže a ženu (kánon 873 CIC). Podle kánonu 874 CIC může být za kmotra připuštěn ten, kdo:
- je označen křtěncem nebo jeho rodiči či zástupci rodičů, nebo pokud nejsou, farářem nebo udělovatelem křtu,
- splňuje požadavky stanovené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastávat,
- dovršil 16 let věku, ledaže diecézní biskup nestanovil jinou věkovou hranici nebo pokud by farář nebo udělovatel křtu byl mínění, že se ze spravedlivé příčiny má učinit výjimka,
- je katolíkem, biřmovaným, přijal tedy již Nejsvětější svátost neboli eucharistii (jinými slovy absolvoval první svaté přijímání) a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá,
- není postižen žádným uloženým nebo vyhlášeným kanonickým trestem,
- není otcem ani matkou křtěného.