Antiproton: Porovnání verzí
m →Objev: pardon, ještě jedna chybka |
m →Objev: typo, (dik za opravy ja sem tomu puvodnimu zdroji důvěřoval:-)) |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
== Objev == |
== Objev == |
||
Existence antiproton byla experimentálně objevena dvě desetiletí po [[pozitron]]u. K jeho objevení byl potřeba dostatečně silný [[urychlovač částic]] který byl k dispozici v roce 1954 na [[University of California]] v [[Berkeley]]. Roku [[1955]] vypracovali fyzici [[Emilio Gino Segre]] a [[Owen Chamberlain]] postup, jak antiprotony vytvořit a detekovat, za což získali v roce [[1959]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]].<ref>[http://nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/1959/ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)]</ref> |
Existence antiproton byla experimentálně objevena dvě desetiletí po [[pozitron]]u. K jeho objevení byl potřeba dostatečně silný [[urychlovač částic]] který byl k dispozici v roce 1954 na [[University of California]] v [[Berkeley]]. Roku [[1955]] vypracovali fyzici [[Emilio Gino Segre]] a [[Owen Chamberlain]] postup, jak antiprotony vytvořit a detekovat, za což získali v roce [[1959]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]].<ref>[http://nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/1959/ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)]</ref>[[Měď|Měděný]] terčík bombardovali [[proton]]y o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na [[rychlost]], pomocí hmotnostního spektrografu se silným [[magnetické pole|magnetickým polem]] na [[hmotnost]] a pomocí anihilace s klidovými [[proton]]y.<ref>[http://nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/1959/chamberlain-lecture.pdf Nobelovská přednáška Owena Chamberlaina (anglicky)]</ref> |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 8. 10. 2009, 13:23
Šablona:Elementární částice Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.
V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]
Objev
Existence antiproton byla experimentálně objevena dvě desetiletí po pozitronu. K jeho objevení byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic který byl k dispozici v roce 1954 na University of California v Berkeley. Roku 1955 vypracovali fyzici Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain postup, jak antiprotony vytvořit a detekovat, za což získali v roce 1959 Nobelovu cenu za fyziku.[3]Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]
Reference
- ↑ Ivan Boháček :LEAR (Low Energy Antiproton Ring) Vesmír 73, 54, 1994/1
- ↑ Jana Štrajblová: Honba za antihmotou 12.9.2006, 12.9.2006
- ↑ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)
- ↑ Nobelovská přednáška Owena Chamberlaina (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Karel Řezáč: Antiprotonový zpomalovač 8/2003, Aldebaran, (o antiprotonovém zpomalovači v CERNu)
- Vojtěch Kulvait: Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)