Ratifikace: Porovnání verzí
Verze 3955095 uživatele 78.128.179.34 (diskuse) zrušena Bezdůvodné mazání |
oprava nesprávně uvedeného článku |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
''e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem''.<br /> |
''e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem''.<br /> |
||
Dále je pak třeba k ratifikaci mezinárodních smluv, a to na základě Ústavy, Hlavy třetí, článku |
Dále je pak třeba k ratifikaci mezinárodních smluv, a to na základě Ústavy, Hlavy třetí, článku 63, 1b), podpis [[Prezident ČR|prezidenta republiky]]. |
||
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. |
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. |
Verze z 21. 6. 2009, 14:11
Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy.
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president,[1].
V České republice se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu, a to na základě Ústavy ČR, Hlavy druhé, článku 49 u mezinárodních smluv:
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem.
Dále je pak třeba k ratifikaci mezinárodních smluv, a to na základě Ústavy, Hlavy třetí, článku 63, 1b), podpis prezidenta republiky.
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.