Klerikalismus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m preklep i/y
doplnění
Řádek 3: Řádek 3:
V širším slova smyslu se za klerikální označují i strany, které jsou pouze inspirovány [[křesťanství|křesťanským]] světovým názorem a sociálním učením církve, tato definice však není obecně přijímána. Tuto širší definici naplňuje současná nástupkyně výše zmíněné České strany lidové, [[KDU-ČSL]].
V širším slova smyslu se za klerikální označují i strany, které jsou pouze inspirovány [[křesťanství|křesťanským]] světovým názorem a sociálním učením církve, tato definice však není obecně přijímána. Tuto širší definici naplňuje současná nástupkyně výše zmíněné České strany lidové, [[KDU-ČSL]].


Stejně jako se v běžné mluvě chybně hovoří o církvích i mimo [[křesťanství]], lze se občas setkat s nesprávným použitím pojmu klerikální i ve vztahu k např. islamistickým stranám.
Význam klerikálních stran ve [[20. století]] prudce upadl, jednak kvůli silnému poklesu politického i morálního vlivu církví v západním světě ve druhé polovině 20. století, jednak proto, že [[katolická církev]], s níž byla spojena většina významných klerikálních stran, zhruba v polovině 20. století začala cíleně omezovat politické působení svých kněží v politice. V současné době potřebují kněží k přijetí významnějších politických funkcí výslovně svolení [[biskup]]a, které je ovšem vydáváno jen zřídka. Další okolností je, že dříve výrazně křesťansky orientované strany často osekaly svou křesťanskou politiku, aby zvýšily svůj [[voličský potenciál]], což vede k tomu, že v některých případech je jejich označení za křesťanské již spíše formální. Příkladem může být německá [[CDU]], u níž dokonce někteří němečtí [[biskup]]ové požadovali, aby vyškrtla odkaz na [[křesťanství]] ze svého názvu.

Význam klerikálních stran ve [[20. století]] prudce upadl, jednak kvůli silnému poklesu politického i morálního vlivu církví v západním světě ve druhé polovině 20. století, jednak proto, že [[katolická církev]], s níž byla spojena většina významných klerikálních stran, zhruba v polovině 20. století začala cíleně omezovat politické působení svých kněží v politice. V současné době potřebují kněží k přijetí významnějších politických funkcí výslovně svolení [[biskup]]a, které je ovšem vydáváno jen zřídka. Další okolností je, že dříve výrazně křesťansky orientované strany často osekaly svou křesťanskou politiku, aby zvýšily svůj [[voličský potenciál]], což vede k tomu, že v některých případech je jejich označení za křesťanské již spíše formální. Příkladem může být německá [[CDU]], u níž dokonce někteří němečtí [[biskup]]ové požadovali, aby vyškrtla odkaz na křesťanství ze svého názvu.


[[Kategorie:Politika]]
[[Kategorie:Politika]]
[[Kategorie:Křesťanství]]


[[en:Clericalism]]
[[en:Clericalism]]

Verze z 29. 11. 2005, 10:00

Klerikalismus je politický směr, jehož motivací je reprezantace církevních názorů a jejich prosazování ve státní politice. Jako klerikální se označují strany, které jsou přímo napojeny na hierarchii některé církve, jíž podřizují svou politiku, a u nichž se ve vysokých stranických funkcích vyskytují kazatelé a kněží. Klasickým příkladem může být Československá strana lidová za první republiky.

V širším slova smyslu se za klerikální označují i strany, které jsou pouze inspirovány křesťanským světovým názorem a sociálním učením církve, tato definice však není obecně přijímána. Tuto širší definici naplňuje současná nástupkyně výše zmíněné České strany lidové, KDU-ČSL.

Stejně jako se v běžné mluvě chybně hovoří o církvích i mimo křesťanství, lze se občas setkat s nesprávným použitím pojmu klerikální i ve vztahu k např. islamistickým stranám.

Význam klerikálních stran ve 20. století prudce upadl, jednak kvůli silnému poklesu politického i morálního vlivu církví v západním světě ve druhé polovině 20. století, jednak proto, že katolická církev, s níž byla spojena většina významných klerikálních stran, zhruba v polovině 20. století začala cíleně omezovat politické působení svých kněží v politice. V současné době potřebují kněží k přijetí významnějších politických funkcí výslovně svolení biskupa, které je ovšem vydáváno jen zřídka. Další okolností je, že dříve výrazně křesťansky orientované strany často osekaly svou křesťanskou politiku, aby zvýšily svůj voličský potenciál, což vede k tomu, že v některých případech je jejich označení za křesťanské již spíše formální. Příkladem může být německá CDU, u níž dokonce někteří němečtí biskupové požadovali, aby vyškrtla odkaz na křesťanství ze svého názvu.