Derogace: Porovnání verzí
rozdíl mezi abrogací a derogací |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
V zájmu [[právní jistota|právní jistoty]] by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá [[právní norma]] je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém [[Nejvyšší správní soud|Nejvyšším správním soudu]], který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení [[kompetenční spor|kompetenčních sporů]]). |
V zájmu [[právní jistota|právní jistoty]] by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá [[právní norma]] je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém [[Nejvyšší správní soud|Nejvyšším správním soudu]], který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení [[kompetenční spor|kompetenčních sporů]]). |
||
* * * |
|||
Dodatek k rozdílu mezi abrogací a derogací (P.H.): |
|||
Klasické římské právo rozlišovalo: |
|||
abrogaci - jí se rozumělo úplné zrušení právního předpisu; a<br /> |
|||
derogaci - jí se rozumělo částečné zrušení právního předpisu (tj. jeho novela).<br /> |
|||
''(viz Milan Bartošek: Encyklopedie římského práva, Panorama 1981)'' |
|||
Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: Pak abrogace bude úplné, absolutní zrušení ("smrt" normy), zatímco derogace bude pouhá neúčinnost normy v určitém kontextu ("spánek normy") - např. zvláštní norma "ruší" obecnou - ve skutečnosti ji samozřejmě neruší, pouze se ve speciálních případech použije místo ní. |
|||
* * * |
|||
Verze z 14. 5. 2008, 00:31
Derogace označuje v právu zrušení právního předpisu nebo jeho části v důsledku nové právní úpravy.
K derogaci může dojít buď explicitně („zrušuje se zákon č. 12/1980 Sb.“), implicitně („zrušují se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži“) nebo nepřímo tím, že nový předpis použití předpisu dosavadního vyloučí (v tomto smyslu se někdy hovoří o abrogaci).
V zájmu právní jistoty by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá právní norma je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém Nejvyšším správním soudu, který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení kompetenčních sporů).
* * *
Dodatek k rozdílu mezi abrogací a derogací (P.H.):
Klasické římské právo rozlišovalo:
abrogaci - jí se rozumělo úplné zrušení právního předpisu; a
derogaci - jí se rozumělo částečné zrušení právního předpisu (tj. jeho novela).
(viz Milan Bartošek: Encyklopedie římského práva, Panorama 1981)
Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: Pak abrogace bude úplné, absolutní zrušení ("smrt" normy), zatímco derogace bude pouhá neúčinnost normy v určitém kontextu ("spánek normy") - např. zvláštní norma "ruší" obecnou - ve skutečnosti ji samozřejmě neruší, pouze se ve speciálních případech použije místo ní.
* * *