Rigunda: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
n. článek
 
drobná oprava
Řádek 10: Řádek 10:
}}</ref>
}}</ref>


Rigunda byla nejstarší dítě a jediná zaznamenaná dcera Chilpericha I. a Fredegundy. Kolem roku 583 se zasnoubila s [[Rekkared I.|Rekkaredem]], nejstarším synem [[Leovigild]]a, krále [[Vizigóti|Vizigotů]].<ref name="settipani"/> V září 584 byla vyslána do [[Hispánie]] v konvoji s velkým pokladem, který byl jejím věnem. Během cesty král Chilperich zemřel a vojáci doprovázející princeznu vzali vše, co mohli ukrást, a uprchli.<ref name="settipani"/>{{Citace monografie
Rigunda byla nejstarší dítě a jediná zaznamenaná dcera Chilpericha I. a Fredegundy. Kolem roku 583 se zasnoubila s [[Rekkared I.|Rekkaredem]], nejstarším synem [[Leovigild]]a, krále [[Vizigóti|Vizigotů]].<ref name="settipani"/> V září 584 byla vyslána do [[Hispánie]] v konvoji s velkým pokladem, který byl jejím věnem. Během cesty král Chilperich zemřel a vojáci doprovázející princeznu vzali vše, co mohli ukrást, a uprchli.<ref name="settipani">{{Citace monografie
| příjmení1 = Settipani
| příjmení1 = Settipani
| jméno1 = Christian
| jméno1 = Christian
Řádek 56: Řádek 56:
| isbn = 3-89678-484-6
| isbn = 3-89678-484-6
| jazyk = de
| jazyk = de
}}</ref> Kdyby Rigundě volající o pomoc nepřispěchalo služebníctvo na pomoc, patrně by ji matka zavraždila. Poté bylo jejich nepřátelství ještě větší, byly mezi nimi neustále hádky a boje, především kvůli cizoložství, ze kterého Rigunda vinila svou matku.<ref name="tours"/>
}}</ref> Kdyby naříkající Rigundě nepřispěchalo služebníctvo na pomoc, patrně by ji matka zavraždila. Řehoř s Tours poznamenal, že jejich nepřátelství po tomto aktu bylo ještě větší, neustále hádky a boje pokračovaly, především kvůli cizoložství, ze kterého Rigunda vinila svou matku.<ref name="tours"/>


Pokus o její vraždu je posledním dochovaným zdrojem z jejího života. Datum jejího úmrtí není známé.
Pokus o její vraždu je posledním datovaným zdrojem z jejího života. Datum jejího úmrtí není známé.


== Reference ==
== Reference ==

Verze z 30. 5. 2021, 13:11

Rigunda
Narození569
RodičeChilperich I. a Fredegunda[1]
RodMerovejci
PříbuzníMerovech II.[2], Chlothar II.[1], Theudebert of Soissons[2], Clovis[3], Chlodebert[4], Samson[4], Dagobert[4], Theuderich[4], Basina, daughter of Chilperic I[3] a Childesinda[3] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rigunda či Rigundis (asi 569? – po roce 589?) byla franská princezna, dcera merovejského krále Chilpericha I. a královny Fredegundy.[5]

Rigunda byla nejstarší dítě a jediná zaznamenaná dcera Chilpericha I. a Fredegundy. Kolem roku 583 se zasnoubila s Rekkaredem, nejstarším synem Leovigilda, krále Vizigotů.[5] V září 584 byla vyslána do Hispánie v konvoji s velkým pokladem, který byl jejím věnem. Během cesty král Chilperich zemřel a vojáci doprovázející princeznu vzali vše, co mohli ukrást, a uprchli.[5] V Toulouse se vévoda Didier zmocnil zbytku pokladu. Princezna byla své matce Fredegundě vrácena v roce 585.[6]

Vedle matky v následujících letech vedla život považovaný za zhýralý. Často se s matkou hádala, obviňovala ji z cizoložství a snažila se získat nadvládu pro sebe, což obě ženy znesvářilo natolik, že se Fredegunda v roce 589 pokusila svou dceru zabít.[7][8] Pod záminkou velkodušnosti ji Fredegunda vzala ke královské pokladně. Když Fredegunda otevřela velikou pokladnici předstírala únavu a proto požádala Rigundu, aby pro ní z pokladny vybrala vhodný šperk. Když se Rigunda sklonila do pokladnice, tak nad ní Fredegunda zavřela velké a těžké víko pokladnice.[9] Kdyby naříkající Rigundě nepřispěchalo služebníctvo na pomoc, patrně by ji matka zavraždila. Řehoř s Tours poznamenal, že jejich nepřátelství po tomto aktu bylo ještě větší, neustále hádky a boje pokračovaly, především kvůli cizoložství, ze kterého Rigunda vinila svou matku.[8]

Pokus o její vraždu je posledním datovaným zdrojem z jejího života. Datum jejího úmrtí není známé.

Reference

  1. a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. a b c d Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. a b c SETTIPANI, Christian. La préhistoire des Capétiens, 481-987. Villeneuve d'Ascq: P. Van Kerrebrouck ISBN 978-2-95015-093-6. (francouzsky) 
  6. LOT, Ferdinand. Naissance de la France. classiques.uqac.ca [online]. Librairie Arthème Fayard. Paříž, 1948 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. STIENNON, Jacques. Le sarcopharge de Sancta Chrodoara à Saint-Georges d'Amay. Essai d'interprétation d'une découverte exceptionnelle. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 10–31. (francouzsky) 
  8. a b ŘEHOŘ, z Tours; HALSALL, Paul. History of the Franks: Books IX. vol. 34 [online]. a: Fordham University, a [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. HARTMANN, Martina. Aufbruch ins Mittelalter : die Zeit der Merowinger. Darmstadt: Primus ISBN 3-89678-484-6. (německy) 

Externí odkazy