Rorate: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Gottschalk (diskuse | příspěvky)
rozcestník
značka: zrušeno přesměrování
Gottschalk (diskuse | příspěvky)
Článek jsem založil jako rozcestník, ale oba články, na které odkazoval, byly krátké, slil jsem to všechno sem. Promiňte zmatek.
Řádek 1: Řádek 1:
'''Rorate coeli (caeli) desuper''' (Rosu dejte, nebesa shůry) jsou úvodní slova [[Bible|biblické]] pasáže [[Kniha Izajáš|Iz]] 45,8. V době [[advent|adventu]] se objevují v různých formách křesťanské bohoslužby.
'''Rorate''' může znamenat:
* [[Rorate (introit)]] – [[Introit]] [[advent|adventní]] [[mše]].
* [[Rorate (mimoliturgický zpěv)]] – strofický zpěv pocházející pravděpodobně z pozdní křesťanské antiky.


== Podobné výrazy ==
== Introit ==
[[Soubor:Introit_Rorate.png|náhled|Chorální notace latinského [[Introit|introitu]] ''Rorate coeli'']]
Nejprve jde o [[introit]] [[Advent|adventní]] [[mše]]. Jeho text zní ''Rorate coeli desuper et nubes pluant iustum: aperiatur terra, et germinet Salvatorem'' – Rosu dejte, nebesa shůry a oblaka pršte spravedlivého! Otevři se, země, a vydej Spasitele!


V [[Lucemburkové|lucemburských]] Čechách vznikl pro adventní mše specifický repertoár menzurálních písní a sylabizovaných [[Gregoriánský chorál|chorálních]] zpěvů; pro tento zpěv i pro mše, při kterých zazníval, se vžilo označení [[roráty]].
[[Roráty]]


== Strofický zpěv ==
{{Rozcestník}}
[[Soubor:Rorate_caeli_desuper_-_Liber_Usualis.jpg|náhled|Refrén strofického zpěvu ''Rorate coeli desuper'']]
Dále jde o pozdně antický [[Křesťanství|křesťanský]] [[Strofa|strofický]] zpěv. Jeho text, parafrázující různé starozákonní pasáže, pochází snad od [[Aurelius Prudentius Clemens|Aurelia Prudentia]] (348 – kolem 410). Text refrénu se shoduje s první polovinou textu adventního introitu.

== Text ==
{| class="wikitable"
! width="50%" |Latinský text
! width="50%" |Volný český překlad
|-
|Refrén: ''Rorate caeli desuper,<br />et nubes pluant justum.''<br />
|Refrén: Dej rosu, nebe nad námi,<br />ať z oblak skane spása.
|-
|
''Ne irascaris Domine,''<br />
''ne ultra memineris iniquitatis:''<br />
''ecce civitas Sancti facta est deserta:''<br />
''Sion deserta facta est:''<br />
''Jerusalem desolata est:''<br />
''domus sanctificationis tuae et gloriae tuae,''<br />
''ubi laudaverunt te patres nostri.''
|
Odlož hněv svůj, ó Pane náš<br />
a zapomeň už na naše nepravosti.<br />
Hle, tvé svaté město je pouští,<br />
opuštěný je Sión,<br />
Jeruzalém je liduprázdný.<br />
To místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy,<br />
kde k chvále tvé zpívali otcové naši.
|-
|
''Peccavimus, et facti sumus tamquam immundus nos''<br />
''et cecidimus quasi folium universi:''<br />
''et iniquitates nostrae quasi ventus abstulerunt nos:''<br />
''abscondisti faciem tuam a nobis,''<br />
''et allisisti nos in manu iniquitatis nostrae.''
|
Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým<br />
a odpadli jsme jako zvadlé listí.<br />
Jako vichr nás uchvátily naše viny,<br />
když jsi před námi ukryl svou tvář<br />
a vydal nás napospas nepravosti naší.
|-
|
''Vide Domine afflictionem populi tui,''<br />
''et mitte quem missurus es:''<br />
''emitte Agnum dominatorem terrae,''<br />
''de Petra deserti ad montem filiae Sion:''<br />
''ut auferat ipse jugum captivitatis nostrae.''
|
Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého,<br />
ať přijde ten, jenž přijít má.<br />
Pošli Beránka, ať vládne zemi<br />
od skály na poušti až k hoře siónské dcery.<br />
Ať on sám sejme jho poroby naší.
|-
|
''Consolamini, consolamini, popule meus:''<br />
''cito veniet salus tua:''<br />
''quare maerore consumeris,''<br />
''quia innovavit te dolor?''<br />
''Salvabo te, noli timere,''<br />
''ego enim sum Dominus Deus tuus,''<br />
''Sanctus Israël, Redemptor tuus.''<ref>Kancionál, č. 128 https://kancional.cz/128</ref>
|
Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý,<br />
neboť blízko je tvoje spása.<br />
Proč se stále trápíš v úzkostech,<br />
proč tě bolest svírá?<br />
Zachráním tě, neboj se, doufej!<br />
Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj,<br />
Izraelův svatý a spása tvoje.<ref>Tamtéž</ref>
|}

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references />
=== Související články ===
* [[Roráty]]

Verze z 2. 12. 2020, 22:29

Rorate coeli (caeli) desuper (Rosu dejte, nebesa shůry) jsou úvodní slova biblické pasáže Iz 45,8. V době adventu se objevují v různých formách křesťanské bohoslužby.

Introit

Chorální notace latinského introitu Rorate coeli

Nejprve jde o introit adventní mše. Jeho text zní Rorate coeli desuper et nubes pluant iustum: aperiatur terra, et germinet Salvatorem – Rosu dejte, nebesa shůry a oblaka pršte spravedlivého! Otevři se, země, a vydej Spasitele!

V lucemburských Čechách vznikl pro adventní mše specifický repertoár menzurálních písní a sylabizovaných chorálních zpěvů; pro tento zpěv i pro mše, při kterých zazníval, se vžilo označení roráty.

Strofický zpěv

Refrén strofického zpěvu Rorate coeli desuper

Dále jde o pozdně antický křesťanský strofický zpěv. Jeho text, parafrázující různé starozákonní pasáže, pochází snad od Aurelia Prudentia (348 – kolem 410). Text refrénu se shoduje s první polovinou textu adventního introitu.

Text

Latinský text Volný český překlad
Refrén: Rorate caeli desuper,
et nubes pluant justum.

Refrén: Dej rosu, nebe nad námi,
ať z oblak skane spása.

Ne irascaris Domine,
ne ultra memineris iniquitatis:
ecce civitas Sancti facta est deserta:
Sion deserta facta est:
Jerusalem desolata est:
domus sanctificationis tuae et gloriae tuae,
ubi laudaverunt te patres nostri.

Odlož hněv svůj, ó Pane náš
a zapomeň už na naše nepravosti.
Hle, tvé svaté město je pouští,
opuštěný je Sión,
Jeruzalém je liduprázdný.
To místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy,
kde k chvále tvé zpívali otcové naši.

Peccavimus, et facti sumus tamquam immundus nos
et cecidimus quasi folium universi:
et iniquitates nostrae quasi ventus abstulerunt nos:
abscondisti faciem tuam a nobis,
et allisisti nos in manu iniquitatis nostrae.

Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým
a odpadli jsme jako zvadlé listí.
Jako vichr nás uchvátily naše viny,
když jsi před námi ukryl svou tvář
a vydal nás napospas nepravosti naší.

Vide Domine afflictionem populi tui,
et mitte quem missurus es:
emitte Agnum dominatorem terrae,
de Petra deserti ad montem filiae Sion:
ut auferat ipse jugum captivitatis nostrae.

Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého,
ať přijde ten, jenž přijít má.
Pošli Beránka, ať vládne zemi
od skály na poušti až k hoře siónské dcery.
Ať on sám sejme jho poroby naší.

Consolamini, consolamini, popule meus:
cito veniet salus tua:
quare maerore consumeris,
quia innovavit te dolor?
Salvabo te, noli timere,
ego enim sum Dominus Deus tuus,
Sanctus Israël, Redemptor tuus.[1]

Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý,
neboť blízko je tvoje spása.
Proč se stále trápíš v úzkostech,
proč tě bolest svírá?
Zachráním tě, neboj se, doufej!
Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj,
Izraelův svatý a spása tvoje.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Kancionál, č. 128 https://kancional.cz/128
  2. Tamtéž

Související články