Cadrilater: Porovnání verzí
území na balkáně |
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[ |
[[Soubor:Dobrogea-cadrilater.png|náhled|Cadrilater (žlutě) na mapě Rumunska a Bulharska]] |
||
'''Cadrilater''' (doslova „čtyřúhelník“), také '''Jižní Dobrudža''' nebo '''Nová Dobrudža''', je území na [[Balkánský poloostrov|Balkánském poloostrově]], které bylo součástí [[Velké Rumunsko|Velkého Rumunska]] a od roku 1940 patří [[Bulharsko|Bulharsku]]. Má rozlohu 7565 km² a okolo 350 000 obyvatel, hlavním městem je [[Dobrič]] (Bazargic). |
'''Cadrilater''' (doslova „čtyřúhelník“), také '''Jižní Dobrudža''' nebo '''Nová Dobrudža''', je území na [[Balkánský poloostrov|Balkánském poloostrově]], které bylo součástí [[Velké Rumunsko|Velkého Rumunska]] a od roku 1940 patří [[Bulharsko|Bulharsku]]. Má rozlohu 7565 km² a okolo 350 000 obyvatel, hlavním městem je [[Dobrič]] (Bazargic). |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
* TREPTOW, Kurt W., a kol. ''Dějiny Rumunska''. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. ISBN |
* TREPTOW, Kurt W., a kol. ''Dějiny Rumunska''. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. {{ISBN|80-7106-348-7}} |
||
{{Portály|Balkán|Historie}} |
{{Portály|Balkán|Historie}} |
||
[[Kategorie:Dějiny Rumunska]] |
[[Kategorie:Dějiny Rumunska]] |
||
[[Kategorie:Dějiny Bulharska]] |
[[Kategorie:Dějiny Bulharska]] |
Verze z 6. 6. 2020, 03:31
Cadrilater (doslova „čtyřúhelník“), také Jižní Dobrudža nebo Nová Dobrudža, je území na Balkánském poloostrově, které bylo součástí Velkého Rumunska a od roku 1940 patří Bulharsku. Má rozlohu 7565 km² a okolo 350 000 obyvatel, hlavním městem je Dobrič (Bazargic).
Region Dobrudža patřil k Osmanské říši do roku 1878, kdy byl Berlínskou smlouvou rozdělen na severní část, patřící Rumunsku, a jižní, kterou získalo Bulharsko. Po balkánských válkách byl v roce 1913 uzavřen Bukurešťský mír, kterým Rumuni získali i jižní část Dobrudže a vytvořili zde nové rumunské župy Durostor a Caliacra. Na nově zabraném území přitom tvořili Rumuni podle sčítání z roku 1910 jen dvě a půl procenta obyvatel, převažovali Bulhaři a Turci. V roce 1916, když centrální mocnosti dobyly Bukurešť, donutily Rumunsko vzdát se Cadrilateru, ale Neuillyská smlouva z roku 1919 vrátila předválečný stav. Proti rumunské nadvládě bojovala Vnitřní dobrudžská revoluční organizace, založená roku 1923. V roce 1940 schválil král Karel II. Rumunský pod německým tlakem navrácení Cadrilateru Bulharsku a výměnu obyvatelstva (tehdy zde Rumuni díky osidlovací politice, zahrnující přidělování půdy arumunským uprchlíkům z Řecka, tvořili již čtvrtinu celkového počtu).
Díky připojení Cadrilateru získali Rumuni významný přístav Silistra, politické ztráty však převažovaly: obsazením území, na které neměli historický ani etnický nárok, si znepřátelili jižního souseda a také ve světě byli vnímáni jako okupanti. Dalším důsledkem bylo, že rumunští rolníci byli konfrontováni s lepší životní úrovní v Bulharsku, což zvýšilo sociální napětí v zemi.
Literatura
- TREPTOW, Kurt W., a kol. Dějiny Rumunska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. ISBN 80-7106-348-7