Břichomluvectví: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 8. 6. 2019, 16:25

Břichomluvectví je druh jevištního umění, založený na schopnosti měnit hlas a napodobovat různé zvuky. Zabývá se mluvením se zavřenými ústy nebo koutkem úst tak, že to nelze postřehnout. Břichomluvec nejčastěji vystupuje s loutkou a vede s ní dialog zpravidla komického obsahu, přičemž normálním hlasem mluví za sebe a změněným odpovídá za figurínu. Aby se v publiku vyvolala iluze, že loutka sama hovoří, nesmí břichomluvec při jejích replikách pohybovat rty; proto se břichomluvecké scénáře píší tak, aby pokud možno neobsahovaly bilabiální souhlásky.^[1]

Ve starověku se břichomluvectví používalo k náboženským účelům: kněží při obřadech promlouvali změněným hlasem, aby ostatní přesvědčili o své schopnosti komunikovat s oním světem. Zdatnou břichomluvkyní byla například Pýthia.^[2] Postupem času přestal tento trik zabírat a břichomluvectví se provozovalo pro zábavu. V osmnáctém století vystupovali břichomluvci v londýnském Sadler's Wells Theatre, známými provozovateli tohoto umění byli baron de Mengen nebo Alexandre Vattemare. Za zakladatele moderního břichomluvectví je pokládán Fred Russell, který začal vystupovat roku 1879.^[3] Pod jeho vlivem se v první polovině 20. století stal tento žánr populární ve vaudevillech zejména v anglicky mluvícím světě. Mediálně známými břichomluvci byli The Great Lester (vlastním jménem Marian Czajkowski) s loutkou jménem Frank Byron, Jr. a Edgar Bergen, který vystupoval v americké rozhlasové show The Chase and Sanborn Hour. Příkladem toho, že břichomluvectví může fungovat i v moderní době, je Jeff Dunham, jehož skeče s loutkou „mrtvého teroristy Ahmeda“ uplatňují černý humor a aktuální politickou satiru.^[4] Břichomluvkyně Zillah (vlastním jménem Cecilia Andrénová) vyhrála roku 2007 televizní soutěž Švédsko má talent.

Chorobná hrůza z břichomluveckých loutek se nazývá automatonofobie.^[5] S představou, že taková loutka může mít vlastní osobnost, operují filmy Kouzlo a Dětská hra nebo povídka Raye Bradburyho A tak zemřela Rjabušinská. Také v seriálu Simpsonovi vystupuje mediálně úspěšná loutka Gabbo, která sekýruje svého majitele.

K dalším vynikajícím břichomluvcům patří i Paul Zerdin (http://www.paulzerdin.com/,Velká Británie, 42 let v roce 2015), který v roce 2015 vyhrál populární soutěž America's Got Talent. Jeho nejpopulárnější loutkou je chlapec Sam, miminko Baby a dědeček Albert. Paul vyniká mimo jiné vynikajícím napodobením dětského hlasu či pláče. Velmi rychle umí střídat hlas svůj a loutky, což je nesmírně náročné.

Už v 80. letech patřil ke nejlepším (a stále patří) Dan Horn (USA), který používá řadu loutek - vynikající je dědeček Orson či Casandra. Dan Horn u Orsona používá pro vodění rukou loutky krátké vodící tyče, které výborně zvýrazňují pohyb.

Břichomluvectví vyžaduje značnou přípravu scénáře, který musí být vtipný a zábavný. Dále dokonalé rozlišení pohybů a řeči břichomluvce a loutky. Je to mnohaletá práce

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu břichomluvectví na Wikimedia Commons
http://www.brownielocks.com/ventriloquism.html
http://www.ventriloquist.org/wp/

[1] ttp://www.carolgreene.com/education/vent/talk.html

[2] ttp://www.kimn.net/vent/history.htm

[3] ttp://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/england/london/8265670.stm

[4] ttp://www.cc.com/comedians/jeff-dunham

[5] ttp://common-phobias.com/automatono/phobia.htm

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Zillah & Totte i Vaxholm 2009.jpg|thumb|Švédská břichomluvkyně Zillah s loutkou opičky Totte]]
-'''Břichomluvectví''' je druh jevištního umění, založený na schopnosti měnit [[hlas]] a napodobovat různé zvuky. Zabývá se mluvením se zavřenými ústy. Břichomluvec nejčastěji vystupuje s loutkou a vede s ní dialog zpravidla komického obsahu, přičemž normálním hlasem mluví za sebe a změněným odpovídá za figurínu. Aby se v publiku vyvolala iluze, že loutka sama hovoří, nesmí břichomluvec při jejích replikách pohybovat rty; proto se břichomluvecké scénáře píší tak, aby pokud možno neobsahovaly [[bilabiální souhláska|bilabiální souhlásky]].<ref>http://www.carolgreene.com/education/vent/talk.html</ref>
+'''Břichomluvectví''' je druh jevištního umění, založený na schopnosti měnit [[hlas]] a napodobovat různé zvuky. Zabývá se mluvením se zavřenými ústy nebo koutkem úst tak, že to nelze postřehnout. Břichomluvec nejčastěji vystupuje s loutkou a vede s ní dialog zpravidla komického obsahu, přičemž normálním hlasem mluví za sebe a změněným odpovídá za figurínu. Aby se v publiku vyvolala iluze, že loutka sama hovoří, nesmí břichomluvec při jejích replikách pohybovat rty; proto se břichomluvecké scénáře píší tak, aby pokud možno neobsahovaly [[bilabiální souhláska|bilabiální souhlásky]].<ref>http://www.carolgreene.com/education/vent/talk.html</ref>
 Ve [[starověk]]u se břichomluvectví používalo k náboženským účelům: kněží při obřadech promlouvali změněným hlasem, aby ostatní přesvědčili o své schopnosti komunikovat s oním světem. Zdatnou břichomluvkyní byla například [[Pýthia]].<ref>http://www.kimn.net/vent/history.htm</ref> Postupem času přestal tento trik zabírat a břichomluvectví se provozovalo pro zábavu. V osmnáctém století vystupovali břichomluvci v londýnském [[Sadler's Wells Theatre]], známými provozovateli tohoto umění byli [[baron de Mengen]] nebo [[Alexandre Vattemare]]. Za zakladatele moderního břichomluvectví je pokládán [[Fred Russell]], který začal vystupovat roku 1879.<ref>http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/england/london/8265670.stm</ref> Pod jeho vlivem se v první polovině 20. století stal tento žánr populární ve [[vaudeville]]ch zejména v anglicky mluvícím světě. Mediálně známými břichomluvci byli [[The Great Lester]] (vlastním jménem Marian Czajkowski) s loutkou jménem Frank Byron, Jr. a [[Edgar Bergen]], který vystupoval v americké rozhlasové show ''The Chase and Sanborn Hour''. Příkladem toho, že břichomluvectví může fungovat i v moderní době, je [[Jeff Dunham]], jehož skeče s loutkou „mrtvého teroristy Ahmeda“ uplatňují černý humor a aktuální politickou satiru.<ref>http://www.cc.com/comedians/jeff-dunham</ref> Břichomluvkyně [[Zillah]] (vlastním jménem Cecilia Andrénová) vyhrála roku 2007 televizní soutěž ''Švédsko má talent''.