Biogeografické členění Česka: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 10. 3. 2017, 13:28

Biogeografické členění Česka neboli biogeografická diferenciace Česka je rozčlenění území České republiky z hlediska biogeografie, z hlediska rozmístění bioty v prostoru. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených společenstev. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu biodiverzity (rozmanitosti flóry a fauny). V souvislosti s napojením ČR do programu Evropské unie, který je orientován na tvorbu tzv. Evropské ekologické sítě (EECONET), a projektováním územních systémů ekologické stability (ÚSES) byly v ČR vymezeny biogeografické jednotky na regionální úrovni. Ty byly zasazeny do již zavedeného, ale málo podrobného biogeografického členění.^[1]

Pro vystižení bohatství a rozmanitosti bioty různé úrovně byly na území ČR vymezeny dvě soustavy biogeografického členění:

Typologické členění

Cílem je vymezit typy, územně nesouvislé segmenty krajiny, které se v krajině opakují, mají podobné ekologické podmínky a kterým odpovídá relativně podobná biota. Typologické členění vyzdvihuje opakovatelnost a podobnost v krajině.

biochora – v jednom bioregionu je 5–12 biochor, typy biochor částečně odpovídají vegetačním třídám v EECONET
skupina typů geobiocénu (STG) – v ČR asi 200 skupin, v rámci 1 typu biochory 5–12 STG^[1]

Individuální členění

Cílem je vystihnout souvislé a relativně homogenní celky, které se do různé míry liší složením bioty. Individuální členění vyzdvihuje jedinečné, neopakovatelné vlastnosti území.

biogeografická provincie – provincie zpravidla odpovídají biogeograf. zónám v EECONET; v ČR jsou vymezeny 2:

biogeografická podprovincie (subprovincie) – v ČR jsou vymezeny 4:

biogeografický region (bioregion) – v ČR jich je vymezeno 91 (71 v hercynské, 4 v polonské, 11 v západokarpatské, 5 v severopanonské podprovincii)

Přehled biogeografického členění Česka

Pro úplnost je zde uvedena celá hierarchie biogeografického členění České republiky, od biomu (používaného v celosvětovém měřítku) až po bioregiony (vymezené pouze pro potřeby ČR). Aktualizovaný seznam bioregionů vychází z publikace CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl ^[2].

biom	biogeografická provincie	biogeografická podprovincie	biogeografický region (bioregion)
geobiom opadavých listnatých lesů	provincie středoevropských listnatých lesů	hercynská podprovincie	Mostecký (1.1) • Řipský (1.2) • Úštěcký (1.3) • Benátský (1.4) • Českobrodský (1.5) • Mladoboleslavský (1.6) • Polabský (1.7) • Pardubický (1.8) • Cidlinský (1.9) • Třebechovický (1.10) • Prostějovský (1.11) • Litovelský (1.12) • Doupovský (1.13) • Milešovský (1.14) • Verneřický (1.15) • Rakovnicko-Žlutický (1.16) • Džbánský (1.17) • Karlštejnský (1.18) • Křivoklátský (1.19) • Slapský (1.20) • Bechyňský (1.21) • Posázavský (1.22) • Jevišovický (1.23) • Brněnský (1.24) • Macošský (1.25) • Chebsko-Sokolovský (1.26) • Tachovský (1.27) • Plzeňský (1.28) • Blatenský (1.29) • Českobudějovický (1.30) • Třeboňský (1.31) • Děčínský (1.32) • Kokořínský (1.33) • Ralský (1.34) • Hruboskalský (1.35) • Železnobrodský (1.36) • Podkrkonošský (1.37) • Broumovský (1.38) • Svitavský (1.39) • Branžovský (1.40) • Plánický (1.41) • Sušický (1.42) • Českokrumlovský (1.43) • Brdský (1.44) • Votický (1.45) • Pelhřimovský (1.46) • Novobystřický (1.47) • Havlíčkobrodský (1.48) • Železnohorský (1.49) • Velkomeziříčský (1.50) • Sýkořský (1.51) • Drahanský (1.52) • Šumperský (1.53) • Nízkojesenický (1.54) • Krnovský (1.55) • Žitavský (1.56) • Šluknovský (1.57) • Ašský (1.58) • Krušnohorský (1.59) • Hornoslavkovský (1.60) • Českoleský (1.61) • Šumavský (1.62) • Novohradský (1.63) • Javořický (1.64) • Žďárský (1.65) • Lužickohorský (1.66) • Jizerskohorský (1.67) • Krkonošský (1.68) • Orlickohorský (1.69) • Jesenický (1.70) • Chrudimský (1.71)
		polonská podprovincie	Vidnavský (2.1) • Opavský (2.2) • Ostravský (2.3) • Pooderský (2.4)
		západokarpatská podprovincie	Ždánicko-Litenčický (3.1) • Chřibský (3.2) • Hlucký (3.3) • Hranický (3.4) • Podbeskydský (3.5) • Bělokarpatský (3.6) • Zlínský (3.7) • Hostýnský (3.8) • Vsetínský (3.9) • Beskydský (3.10) • Kojetínský (3.11)
	panonská provincie	severopanonská podprovincie	Lechovický (4.1) • Mikulovský (4.2) • Hustopečský (4.3) • Hodonínský (4.4) • Dyjsko-moravský (4.5)

Související články

Reference

↑ ^a ^b CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: ENIGMA, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3.
↑ CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.

[culek1-1] CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: ENIGMA, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3.

[culek2-2] CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+'''Biogeografické členění Česka''' neboli '''biogeografická diferenciace Česka''' je rozčlenění území [[Česko|České republiky]] z hlediska [[biogeografie]], z hlediska rozmístění bioty v prostoru. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených [[Společenstvo|společenstev]]. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu [[Biologická diverzita|biodiverzity]] (rozmanitosti flóry a fauny). V souvislosti s napojením ČR do programu [[Evropská unie|Evropské unie]], který je orientován na tvorbu tzv. Evropské ekologické sítě (EECONET), a projektováním [[Územní systém ekologické stability|územních systémů ekologické stability (ÚSES)]] byly v ČR vymezeny biogeografické jednotky na regionální úrovni. Ty byly zasazeny do již zavedeného, ale málo podrobného biogeografického členění.<ref name="culek1">{{Citace monografie | příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = | titul = Biogeografické členění České republiky | vydavatel = ENIGMA | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 347 | isbn = 80-85368-80-3}}</ref>
+Pro vystižení bohatství a rozmanitosti bioty různé úrovně byly na území ČR vymezeny dvě soustavy biogeografického členění:
+== Typologické členění ==
+Cílem je vymezit typy, územně nesouvislé segmenty krajiny, které se v krajině opakují, mají podobné ekologické podmínky a kterým odpovídá relativně podobná biota. Typologické členění vyzdvihuje opakovatelnost a podobnost v krajině.
+* '''[[biochora]]''' – v jednom bioregionu je 5–12 biochor, typy biochor částečně odpovídají vegetačním třídám v EECONET
+* '''[[Skupina typů geobiocénů|skupina typů geobiocénu (STG)]]''' – v ČR asi 200 skupin, v rámci 1 typu biochory 5–12 STG<ref name="culek1" />
+== Individuální členění ==
 [[Soubor:Biogeograficke cleneni CR.svg|thumb|300px|right|
 '''Biogeografické členění ČR (individuální):'''<br />
@@ Řádek 8: / Řádek 16: @@
 {{legenda|#FF5959|severopanonská podprovincie}}
 ]]
-'''Biogeografické členění ČR''' neboli '''biogeografická diferenciace ČR''' je rozčlenění území [[Česko|České republiky]] z hlediska [[biogeografie]] (z hlediska rozmístění bioty v prostoru). Biogeografické členění území zajišťuje vymezení prostorů, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených [[Společenstvo|společenstev]]. A je též nezbytným podkladem pro udržení a obnovu rozmanitosti flóry a fauny. V souvislosti s napojením ČR do programu [[Evropská unie|Evropské unie]], který je orientován na tvorbu tzv. Evropské ekologické sítě (EECONET), a projektováním [[Územní systém ekologické stability|územních systémů ekologické stability (ÚSES)]] byly v ČR vymezeny biogeografické jednotky na regionální úrovni. Ty byly zasazeny do již zavedeného, ale málo podrobného biogeografického členění.<ref name = "culek1">{{Citace monografie | příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = | titul = Biogeografické členění České republiky | vydavatel = ENIGMA | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 347 | isbn = 80-85368-80-3}}</ref>
-== Soustava biogeografického členění krajiny ==
-Pro vystižení bohatství a rozmanitosti bioty různé úrovně byly vymezeny dvě soustavy biogeografického členění:
-=== Individuální členění ===
 Cílem je vystihnout souvislé a relativně homogenní celky, které se do různé míry liší složením bioty. Individuální členění vyzdvihuje jedinečné, neopakovatelné vlastnosti území.
@@ Řádek 20: / Řádek 22: @@
 # [[panonská provincie]]
 * '''[[Biogeografická podprovincie|biogeografická podprovincie (subprovincie)]]''' – v ČR jsou vymezeny 4:
-# [[Hercynská biogeografická podprovincie|hercynská podprovincie]]
+# [[hercynská podprovincie]]
-# [[Polonská biogeografická podprovincie|polonská podprovincie]]
+# [[polonská podprovincie]]
 # [[západokarpatská podprovincie]]
-# [[Severopanonská biogeografická podprovincie|severopanonská podprovincie]]
+# [[severopanonská podprovincie]]
 * '''[[Bioregion|biogeografický region (bioregion)]]''' – v ČR jich je vymezeno 91 (71 v hercynské, 4 v polonské, 11 v západokarpatské, 5 v severopanonské podprovincii)
-=== Typologické členění ===
+=== Přehled biogeografického členění Česka ===
-Cílem je vymezit typy, územně nesouvislé segmenty krajiny, které se v krajině opakují, mají podobné ekologické podmínky a kterým odpovídá relativně podobná biota. Typologické členění vyzdvihuje opakovatelnost a podobnost v krajině.
-* '''[[biochora]]''' – v jednom bioregionu je 5–12 biochor, typy biochor částečně odpovídají vegetačním třídám v EECONET
-* '''[[Skupina typů geobiocénů|skupina typů geobiocénu (STG)]]''' – v ČR asi 200 skupin, v rámci 1 typu biochory 5–12 STG<ref name = "culek1"/>
-== Přehled biogeografického členění ČR ==
 Pro úplnost je zde uvedena celá hierarchie biogeografického členění [[Česko|České republiky]], od [[Biom|biomu]] (používaného v celosvětovém měřítku) až po [[Bioregion|bioregiony]] (vymezené pouze pro potřeby ČR). Aktualizovaný seznam bioregionů vychází z publikace ''CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl'' <ref name = "culek2">{{Citace monografie | příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = a kol. | titul = Biogeografické členění České republiky II. díl | vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny ČR | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 589 | strany = | isbn = 80-86064-82-4}}</ref>.