Slitina: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
vycucáno z prstu, z požadavků na vodivost se neslevuje, možná kdysi v začátcích techniky |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Slitina''' je tavením vzniklá směs [[Kovy|kovu]] s dalšími kovy nebo jinými prvky či sloučeninami, obvykle ve formě pevného [[roztok]]u. |
'''Slitina''' je tavením vzniklá směs [[Kovy|kovu]] s dalšími kovy nebo jinými prvky či sloučeninami, obvykle ve formě pevného [[roztok]]u. |
||
Slitiny získávají vlastnosti, které čisté kovy nemají, proto jsou ve velkém měřítku používány po celou historii lidského zpracovávání kovů. |
|||
Podle počtu složek se slitiny dělí na: |
Podle počtu složek se slitiny dělí na: |
||
Řádek 8: | Řádek 6: | ||
* ''Kvartérní'' – čtyři složky |
* ''Kvartérní'' – čtyři složky |
||
Na rozdíl od čistých kovů |
Na rozdíl od čistých kovů nemá většina slitin ostrý [[teplota tání|bod tání]]. V určitém teplotním intervalu existuje slitina jako směs [[Kapalina|kapalné]] a [[Pevná látka|pevné]] fáze. Některé slitiny ale při určitém poměru složek vykazují teplotu tání, která je nižší než teplota tání jednotlivých složek. Takové slitiny se nazývají [[Eutektikum|eutektika]]. |
||
Slitiny získávají vlastnosti, které čisté kovy nemají, proto jsou ve velkém měřítku používány po celou historii lidského zpracovávání kovů. Cílené přidávání prvků se nazývá [[legování]]; příkladem může být výroba [[ocel]]i vhodných vlastností pro různá použití, kde se k základnímu [[Železo|železu]] přidává [[mangan]] pro tvrdost, [[chrom]] pro odolnost vůči korozi, [[molybden]] pro vyšší tvarovou stálost za vysokých teplot. |
|||
Čisté kovy jsou ve srovnání se slitinami |
Čisté kovy jsou ve srovnání se slitinami lépe elektricky a tepelně vodivé, ale měkké, tvárné a málo pevné. Aby např. lana vedení vysokého napětí, která jsou zhotovována z málo pevného hliníku, vydržela svou vlastní tíhu, opatřují se ocelovým nosným jádrem. |
||
== Nejznámější slitiny == |
== Nejznámější slitiny == |
Verze z 12. 10. 2016, 08:17
Slitina je tavením vzniklá směs kovu s dalšími kovy nebo jinými prvky či sloučeninami, obvykle ve formě pevného roztoku.
Podle počtu složek se slitiny dělí na:
- Binární – dvě složky
- Ternární – tři složky
- Kvartérní – čtyři složky
Na rozdíl od čistých kovů nemá většina slitin ostrý bod tání. V určitém teplotním intervalu existuje slitina jako směs kapalné a pevné fáze. Některé slitiny ale při určitém poměru složek vykazují teplotu tání, která je nižší než teplota tání jednotlivých složek. Takové slitiny se nazývají eutektika.
Slitiny získávají vlastnosti, které čisté kovy nemají, proto jsou ve velkém měřítku používány po celou historii lidského zpracovávání kovů. Cílené přidávání prvků se nazývá legování; příkladem může být výroba oceli vhodných vlastností pro různá použití, kde se k základnímu železu přidává mangan pro tvrdost, chrom pro odolnost vůči korozi, molybden pro vyšší tvarovou stálost za vysokých teplot.
Čisté kovy jsou ve srovnání se slitinami lépe elektricky a tepelně vodivé, ale měkké, tvárné a málo pevné. Aby např. lana vedení vysokého napětí, která jsou zhotovována z málo pevného hliníku, vydržela svou vlastní tíhu, opatřují se ocelovým nosným jádrem.
Nejznámější slitiny
Související články
Externí odkazy
- Slovníkové heslo slitina ve Wikislovníku