Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 18. 10. 2015, 23:19

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes [guijóm krétien d^elamoaňoⁿ d^emalzerbe] (6. prosince 1721, Paříž - 23. dubna 1794 tamt.) byl francouzský osvícenský právník, botanik, ministr, kritk a nakonec obhájce krále Ludvíka XVI., popravený za Francouzské revoluce.

Život

Narodil se v právnické rodině a jeho otec Guillaume de Lamoignon de Malesherbes byl v letech 1723-1736 předsedou nejvyššího soudu. Studoval práva, krátce působil jako obhájce a v roce 1741 se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce. Roku 1749 se oženil a s paní Grimod de la Reynière měl dvě dcery. Jedna z jeho vnuček se později stala švagrovou François René de Chateaubrianda, druhá matkou Alexise de Tocquevilla.

Královský úředník

Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (cour des aides) a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku Francouzské encyklopedie a když bylo povolení zrušeno a Diderotovi hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá "Napomenutí" (Remontrances), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král Ludvík XVI. jmenoval - spolu s reformním ekonomem Turgotem - ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.

Botanik a agronom

Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s Rousseauem a Jeffersonem a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem Akademie věd a roku 1775 Francouzské akademie (křeslo 38).

Revoluce

V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi Konventu, že je ochoten se ujmout obhajoby Ludvíka XVI., i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Jeho obhajoba, na níž pracoval spolu s dvěma dalšími kolegy, je hodnocena jako nepodařená.^[1] Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes 20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven guillotinou.

Odkazy

Reference

V článku byly použity informace z odpovídajícího článku francouzské Wikipedie.

↑ TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 102–103.

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo de Malesherbes. Sv. 16, str. 701

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes na Wikimedia Commons
(anglicky) Životopis na Encyclopedie Brittanica
(francouzsky) Rodokmen
(francouzsky) Životopis na stránkách Francouzské akademie

[1] TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 102–103.

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+[[Soubor:Chrétien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes (1721-1794).jpg |thumb|upright=1.0| Guillaume-Chrétien de Malesherbes]]
+'''Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes''' [''guijóm krétien d<sup>e</sup>lamoaňo<sup>n</sup> d<sup>e</sup>malzerbe'']  ([[6. prosinec|6. prosince]] [[1721]], [[Paříž]] - [[23. duben|23. dubna]] [[1794]] tamt.) byl francouzský [[Osvícenství|osvícenský]] právník, botanik, ministr, kritk a nakonec obhájce krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]], popravený za [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]].
-[[Soubor:Chrétien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes (1721-1794).jpg |thumb|upright=1.0| Guillaume-Chrétien de Malesherbes]]
-'''Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes''' [''guijóm krétien d<sup>e</sup>lamoaňo<sup>n</sup> d<sup>e</sup>malzerbe'']  ([[6. prosinec|6. prosince]] [[1721]], [[Paříž]] - [[23. duben|23. dubna]] [[1794]] tamt.) byl francouzský osvícenský právník, botanik, ministr, kritk a nakonec obhájce krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]], popravený za Francouzské revoluce.
 == Život ==
@@ Řádek 10: / Řádek 9: @@
 == Botanik a agronom ==
-Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s [[Rousseau]]em a [[Thomas Jefferson|Jeffersonem]] a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem [[Francouzská akademie věd|Akademie věd]] a roku 1775 [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]] (křeslo 38).
+Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseauem]] a [[Thomas Jefferson|Jeffersonem]] a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem [[Francouzská akademie věd|Akademie věd]] a roku 1775 [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]] (křeslo 38).
 == Revoluce ==
-V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi Konventu, že je ochoten se ujmout obhajoby Ludvíka XVI., i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes  20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven guillotinou.
+V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi [[Konvent (Francie)|Konventu]], že je ochoten se ujmout [[Proces s Ludvíkem XVI.|obhajoby Ludvíka XVI.]], i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Jeho obhajoba, na níž pracoval spolu s dvěma dalšími kolegy, je hodnocena jako nepodařená.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tinková | jméno = Daniela | odkaz na autora = Daniela Tinková | titul = Revoluční Francie 1787–1799 | vydavatel = Triton | místo = Praha | rok = 2008 | strany = 102–103 | isbn = 978-80-7387-211-3}}</ref> Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes  20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven guillotinou.
 == Odkazy ==
@@ Řádek 37: / Řádek 36: @@
 [[Kategorie:Francouzští botanici]]
 [[Kategorie:Osvícenci]]
+[[Kategorie:Lidé popravení gilotinou během Velké francouzské revoluce]]
 [[Kategorie:Narození 1721]]
 [[Kategorie:Úmrtí 1794]]