SMS Prinz Eugen (dreadnought): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m rekat |
m {{Pahýl - Válečná loď}} |
||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
Postavena byla v loděnici ''Stabilimento Tecnico Triestino'' v [[Terst|Terstu]] a po skončení [[První světová válka|války]] byla předána [[Francie|francouzskému]] námořnictvu, které jí používalo jako [[dělostřelectvo|dělostřelecký]] terč. |
Postavena byla v loděnici ''Stabilimento Tecnico Triestino'' v [[Terst|Terstu]] a po skončení [[První světová válka|války]] byla předána [[Francie|francouzskému]] námořnictvu, které jí používalo jako [[dělostřelectvo|dělostřelecký]] terč. |
||
{{Zbraně pahýl}} |
|||
==Externí odkazy== |
==Externí odkazy== |
||
*[http://www.geocities.com/tegetthoff66/main.html Lodě třídy Tegetthoff] |
*[http://www.geocities.com/tegetthoff66/main.html Lodě třídy Tegetthoff] |
||
*[http://www.naval-history.net/WW1NavyAustrian.htm Rakousko uherské námořnictvo] |
*[http://www.naval-history.net/WW1NavyAustrian.htm Rakousko uherské námořnictvo] |
||
{{Pahýl - Válečná loď}} |
|||
[[Kategorie:Rakousko-uherské bitevní lodě|Prinz Eugen]] |
[[Kategorie:Rakousko-uherské bitevní lodě|Prinz Eugen]] |
||
Verze z 21. 1. 2007, 00:08
| |
| Základní údaje | 
|
|---|---|
| Zahájení stavby: | 16. ledna 1912 |
| Spuštěna na vodu: | 30. listopadu 1912 |
| Aktivní od: | 8. července 1914 |
| Osud: | 22. července 1922 potopena jako dělostřelecký terč |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | 20 000 t |
| Délka: | 152 m |
| Šířka: | 27,9 m |
| Ponor: | 8,7 m |
| Pohon: | 12 kotlů Yarrow, pohánějící 4 parní turbíny, celkem 27 000 hp na 4 lodní šrouby |
| Rychlost: | 20,4 uzlu |
| Dosah: | 4 200 nm při rychlosti 10 uzlů |
| Posádka: | 32 důstojníků, 16 nižších důstojníků, 993 námořníků |
| Výzbroj: |
12 × 12" (305 mm) děla ve věžích po třech |
| Pancíř: | 11 palců na čáře ponoru, barbetách, vežích; 1,4 palce na palubě |
SMS Prinz Eugen byla rakousko-uherská bitevní loď (dreadnought) třídy Tegetthoff. Jméno dostala na počest rakouského vojevůdce prince Evžena Savojského.
Postavena byla v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a po skončení války byla předána francouzskému námořnictvu, které jí používalo jako dělostřelecký terč.