SMS Prinz Eugen (dreadnought): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
typos a malé doplnění podle dewiki
SinBot (diskuse | příspěvky)
m oprava odkazu na rozcestník nebo redirect, 30. listopadu30. listopad, 16. ledna16. leden, 8. července8. červenec
Řádek 5: Řádek 5:
!style="color: white; height: 30px; background: navy;"| [[Soubor:Austria-Hungary-flag-1869-1918-naval-1786-1869-war.gif|50px|K.u.k. Kriegsmarine Ensign]]
!style="color: white; height: 30px; background: navy;"| [[Soubor:Austria-Hungary-flag-1869-1918-naval-1786-1869-war.gif|50px|K.u.k. Kriegsmarine Ensign]]
|-
|-
|Zahájení stavby:||[[16. ledna]] [[1912]]
|Zahájení stavby:||[[16. leden|16. ledna]] [[1912]]
|-
|-
|Spuštěna na vodu:||[[30. listopadu]] [[1912]]
|Spuštěna na vodu:||[[30. listopad|30. listopadu]] [[1912]]
|-
|-
|Aktivní od:||[[8. července]] [[1914]]
|Aktivní od:||[[8. červenec|8. července]] [[1914]]
|-
|-
|Osud:||[[22. červenec|22. července]] [[1922]] potopena jako dělostřelecký terč
|Osud:||[[22. červenec|22. července]] [[1922]] potopena jako dělostřelecký terč

Verze z 17. 1. 2007, 06:23

SMS Prinz Eugen jako terč
Základní údaje K.u.k. Kriegsmarine Ensign
Zahájení stavby: 16. ledna 1912
Spuštěna na vodu: 30. listopadu 1912
Aktivní od: 8. července 1914
Osud: 22. července 1922 potopena jako dělostřelecký terč
Technicko-taktická data
Výtlak: 20 000 t
Délka: 152 m
Šířka: 27,9 m
Ponor: 8,7 m
Pohon: 12 kotlů Yarrow, pohánějící 4 parní turbíny, celkem 27 000 hp na 4 lodní šrouby
Rychlost: 20,4 uzlu
Dosah: 4 200 nm při rychlosti 10 uzlů
Posádka: 32 důstojníků, 16 nižších důstojníků, 993 námořníků
Výzbroj:

12 × 12" (305 mm) děla ve věžích po třech
12 × 5,9" děla jednotlivě v kasematech
18 × 11 librová děla jednotlivě v armaturách
4 × 21" torpédomety

Pancíř: 11 palců na čáře ponoru, barbetách, vežích; 1,4 palce na palubě

SMS Prinz Eugen byla rakousko-uherská bitevní loď (dreadnought) třídy Tegetthoff. Jméno dostala na počest rakouského vojevůdce prince Evžena Savojského.

Postavena byla v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a po skončení války byla předána francouzskému námořnictvu, které jí používalo jako dělostřelecký terč.

Šablona:Zbraně pahýl

Externí odkazy