Dilatace času: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 27 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q185918) |
|||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
:<math> \Delta t = \frac{\Delta t_0}{\sqrt{1-\frac{v^2}{c^2}}} = \gamma \Delta t_0 \,</math> |
:<math> \Delta t = \frac{\Delta t_0}{\sqrt{1-\frac{v^2}{c^2}}} = \gamma \Delta t_0 \,</math> |
||
kde <math>t_0</math> představuje čas změřený objektem (tzv. vlastní čas), <math>c</math> je [[rychlost světla]] ve vakuu (299 792 458 m/s) a <math>\gamma</math> je [[Lorentzův faktor]]. |
kde <math>t_0</math> představuje čas změřený objektem (tzv. [[vlastní čas]]), <math>c</math> je [[rychlost světla]] ve vakuu (299 792 458 m/s) a <math>\gamma</math> je [[Lorentzův faktor]]. |
||
== Dilatace času ve Speciální teorii relativity == |
== Dilatace času ve Speciální teorii relativity == |
||
Verze z 7. 2. 2014, 22:34
Dilatace času (čili roztažení, zpomalení času) je fyzikální jev pozorovaný u všech objektů, které vzhledem k pozorovateli
- pohybují se velkou rychlostí (důsledek zákonů speciální teorie relativity) nebo
- jsou v silnějším gravitačním poli (důsledek zákonů obecné teorie relativity).
V případě dvou pohybujících se pozorovatelů je dilatace času vzájemná, tedy oba dva vnímají hodiny toho druhého jako pomalejší. Naproti tomu u dilatace času gravitačním polem se pozorovatelé shodnou na tom, že hodiny s vyšším gravitačním potenciálem jsou pomalejší než hodiny s nižším potenciálem (dále od středu gravitace).
Výpočet
Na základě speciální teorie relativity můžeme spočítat dilataci času u objektu pohybujícího se rychlostí jako:
kde představuje čas změřený objektem (tzv. vlastní čas), je rychlost světla ve vakuu (299 792 458 m/s) a je Lorentzův faktor.
Dilatace času ve Speciální teorii relativity
U této teorie platí, že např. hodiny H´ pohybující se vzhledem k pozorovateli rychlostí v<c jdou pomaleji než hodiny H, které jsou vzhledem k tomuto pozorovateli v klidu. To znamená, že kdyby byla dvě dvojčata a jedno z nich by letělo raketou ke hvězdě a zase zpátky konstantní rychlostí blížící se rychlosti světla, tak by druhé dvojče které zůstalo na zemi bylo mnohem starší.
Experimenty
Dilataci času prokázala řada experimentů.
- Delší doba života velmi rychlých mionů vznikajících ve svrchní vrstvě atmosféry jim umožní dosáhnout zemského povrchu, ačkoli bez dilatace času by se drtivá většina rozpadla na mnohem kratší dráze.
- Hafeleův-Keatingův experiment (1971) bylo měření účinku dilatace času přímo pomocí tří přesných cesiových hodin: jedny zůstaly na zemi, druhé letěly letadlem po směru otáčení Země a třetí proti. Uplatnil se zde vliv pohybu i různého gravitačního pole.
- S dilatací času a její kompenzací musí počítat i navigační systémy (GPS).
