Intelektuál: Porovnání verzí
manuálně rv do poslední nepoškozené verse jejímž autorem je Addbot |
m napřímení redirectu šablony (dle dat od Dannyho B.); kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{ |
{{Neověřeno}} |
||
'''Intelektuál''' (z [[francouzština|franc.]] ''l´intellectuel'', z [[latina|lat.]] ''intellegere'', chápat, rozumět) je novověké označení pro humanitně či jinak vzdělané lidi, kteří se vyjadřují k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci. |
'''Intelektuál''' (z [[francouzština|franc.]] ''l´intellectuel'', z [[latina|lat.]] ''intellegere'', chápat, rozumět) je novověké označení pro humanitně či jinak vzdělané lidi, kteří se vyjadřují k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci. |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
Podobně pejorativní význam mělo slovo intelektuál v nacistickém Německu, kdežto v komunistickém slovníku se střetávala dvě opačná pojetí. Na jedné straně byli marxističtí intelektuálové, kteří se sami chápali jako „dělníci pera“ a součást pracující třídy, na druhé straně byli čas od času terčem těžkých útoků (například „intelektuálština“) i persekucí: typický levicový intelektuál [[Záviš Kalandra]] byl roku [[1950]] dokonce popraven. Naproti tomu mnozí intelektuálové pokládali sami sebe za „svědomí společnosti“ a osobovali si právo společnost hodnotit, což pochopitelně vyvolávalo nepříznivé reakce. Jiní se zase propůjčovali k tomu, že obhajovali vládnoucí garnitury a obstarávali jim ideologickou podporu. To platí i pro mnoho komunistických intelektuálů v Československu. |
Podobně pejorativní význam mělo slovo intelektuál v nacistickém Německu, kdežto v komunistickém slovníku se střetávala dvě opačná pojetí. Na jedné straně byli marxističtí intelektuálové, kteří se sami chápali jako „dělníci pera“ a součást pracující třídy, na druhé straně byli čas od času terčem těžkých útoků (například „intelektuálština“) i persekucí: typický levicový intelektuál [[Záviš Kalandra]] byl roku [[1950]] dokonce popraven. Naproti tomu mnozí intelektuálové pokládali sami sebe za „svědomí společnosti“ a osobovali si právo společnost hodnotit, což pochopitelně vyvolávalo nepříznivé reakce. Jiní se zase propůjčovali k tomu, že obhajovali vládnoucí garnitury a obstarávali jim ideologickou podporu. To platí i pro mnoho komunistických intelektuálů v Československu. |
||
{{citát|Funkcí intelektuála je obracet pozornost k zastíraným skutečnostem.|Sighard Neckel |
{{citát|Funkcí intelektuála je obracet pozornost k zastíraným skutečnostem.|Sighard Neckel}} |
||
{{citát|Intelektuál je člověk, který chodí do knihovny i když neprší.|André Roussin<ref>http://www.brainworker.ch/Wissen/intellektuelle.htm</ref>}} |
{{citát|Intelektuál je člověk, který chodí do knihovny i když neprší.|André Roussin<ref>http://www.brainworker.ch/Wissen/intellektuelle.htm</ref>}} |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references/> |
<references /> |
||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Odpovědnost intelektuálů]] |
* [[Odpovědnost intelektuálů]] |
||
Verze z 11. 10. 2013, 13:42
Intelektuál (z franc. l´intellectuel, z lat. intellegere, chápat, rozumět) je novověké označení pro humanitně či jinak vzdělané lidi, kteří se vyjadřují k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci.
Význam
Intelektuál sice bývá zároveň příslušníkem inteligence, není to však totéž, protože intelektuál nemusí nutně být vysokoškolák (akademik), ani pracovat v odpovídajícím zaměstnání. Obvykle se charakterizuje nadprůměrnou schopností slova, mluveného i psaného, snahou o originalitu, jistou nezávislostí a kritičností, ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě. Intelektuál ovšem také nenese za nic odpovědnost a může mít sklon k vytváření a šíření ideologií, včetně totalitních. Vcelku mívají intelektuálové sklon spíše k levici, ke kritice moci, poměrů a podobně.
Původ
Lidé, které bychom dnes označili za intelektuály, se začali vyskytovat od 18. století jako nezávislí spisovatelé bez pevných institučních vazeb, kteří se rádi vyjadřovali k obecným a veřejným otázkám. Byli na jedné straně kritičtí k veřejným poměrům, ale na druhé straně byli často zváni do salonů i k panovnickým dvorům (Voltaire). Slovo intelektuál jako společné označení vzniklo ve Francii koncem 19. století jako hanlivé označení pro kritiky Dreyfusovy aféry, kterým politikové (Georges Clémenceau, 1892) vytýkali elitářství, nedostatek vlastenectví a loajality.
Sporná hodnocení
Podobně pejorativní význam mělo slovo intelektuál v nacistickém Německu, kdežto v komunistickém slovníku se střetávala dvě opačná pojetí. Na jedné straně byli marxističtí intelektuálové, kteří se sami chápali jako „dělníci pera“ a součást pracující třídy, na druhé straně byli čas od času terčem těžkých útoků (například „intelektuálština“) i persekucí: typický levicový intelektuál Záviš Kalandra byl roku 1950 dokonce popraven. Naproti tomu mnozí intelektuálové pokládali sami sebe za „svědomí společnosti“ a osobovali si právo společnost hodnotit, což pochopitelně vyvolávalo nepříznivé reakce. Jiní se zase propůjčovali k tomu, že obhajovali vládnoucí garnitury a obstarávali jim ideologickou podporu. To platí i pro mnoho komunistických intelektuálů v Československu.
| „ | Funkcí intelektuála je obracet pozornost k zastíraným skutečnostem. | “ |
| — Sighard Neckel | ||
| „ | Intelektuál je člověk, který chodí do knihovny i když neprší. | “ |
| — André Roussin[1] | ||