Princ z Walesu: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
samotný titul je bez členu "the" > viz úvod Prince of Wales, IMO není třeba přidávat
kníže velšský
Řádek 9: Řádek 9:
| strany = 187
| strany = 187
| isbn = 80-85983-31-1
| isbn = 80-85983-31-1
}}</ref> je běžně používaný překlad anglického titulu '''{{cj|en|Prince of Wales}}'''. Ve [[Velština|velštině]] titul zní '''Tywysog Cymru'''.
}}</ref> je běžně používaný překlad anglického titulu '''{{cj|en|Prince of Wales}}'''. Správný český překlad je podle jazykovědců '''kníže velšský'''.<ref name="Oliva"/> Ve [[Velština|velštině]] titul zní '''Tywysog Cymru'''.


Jde o titul v současnosti vyhrazený pro tzv. zjevného dědice (angl. ''heir apparent'') [[Seznam britských králů|britského panovníka]]. Nachází-li se ve [[Skotsko|Skotsku]], užívá namísto velšského titulu tamní titul [[Vévoda z Rothesay|vévody z Rothesay]]. Obdobou tohoto titulu v jiných zemích byl např. titul [[dauphin]] používaný ve [[Francie|Francii]].
Jde o titul v současnosti vyhrazený pro tzv. zjevného dědice (angl. ''heir apparent'') [[Seznam britských králů|britského panovníka]]. Nachází-li se ve [[Skotsko|Skotsku]], užívá namísto velšského titulu tamní titul [[Vévoda z Rothesay|vévody z Rothesay]]. Obdobou tohoto titulu v jiných zemích byl např. titul [[dauphin]] používaný ve [[Francie|Francii]].
Řádek 27: Řádek 27:
Princové z Walesu užívají jako svůj odznak tři pštrosí pera protknutá korunou a motto ''Sloužím'' (ve středohornoněmčině ''Ich dien''). Podle pozdní tradice vznikl odznak po [[bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]] (26. srpna [[1346]]), kdy [[Eduard (černý princ)|tehdejší princ z Walesu Eduard]] z úcty k chrabrosti padlého českého krále [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]], přes svou slepotu vyrazivšího do bitvy a bojujícího až do svého konce, převzal královo osobní heslo a tři pera z [[Znak (heraldika)#Klenot|klenotu]] na jeho helmě. Podle střízlivější teorie odkazují pštrosí pera na hrabství Ostrevant, patřící rodu Eduardovy matky Filipy Henegavské.
Princové z Walesu užívají jako svůj odznak tři pštrosí pera protknutá korunou a motto ''Sloužím'' (ve středohornoněmčině ''Ich dien''). Podle pozdní tradice vznikl odznak po [[bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]] (26. srpna [[1346]]), kdy [[Eduard (černý princ)|tehdejší princ z Walesu Eduard]] z úcty k chrabrosti padlého českého krále [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]], přes svou slepotu vyrazivšího do bitvy a bojujícího až do svého konce, převzal královo osobní heslo a tři pera z [[Znak (heraldika)#Klenot|klenotu]] na jeho helmě. Podle střízlivější teorie odkazují pštrosí pera na hrabství Ostrevant, patřící rodu Eduardovy matky Filipy Henegavské.


== Reference ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
<references>
<ref name="Oliva">{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Krásenská
| jméno1 = Daniela
| titul = Je nový král Karel, nebo Charles? Máme jasný úzus, říká jazykovědec
| url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-je-novy-kral-karel-nebo-charles-mame-jasny-uzus-rika-jazykovedec-213716
| vydavatel = Seznam.cz
| datum_vydání = 2022-09-09
| datum_přístupu = 2022-09-10
}}</ref>
</references>


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{Otto|heslo=Waleský princ}}
* {{Otto|heslo=Waleský princ}}
* [http://www.princeofwales.gov.uk/ The Prince of Wales — oficiální webová stránka prince z Walesu]
* [http://www.princeofwales.gov.uk/ The Prince of Wales — oficiální webová stránka prince z Walesu]

{{Portály|Spojené království}}


[[Kategorie:Tituly]]
[[Kategorie:Tituly]]

Verze z 10. 9. 2022, 20:09

Odznak užívaný princem z Walesu

Princ z Walesu[1] je běžně používaný překlad anglického titulu Prince of Wales. Správný český překlad je podle jazykovědců kníže velšský.[2] Ve velštině titul zní Tywysog Cymru.

Jde o titul v současnosti vyhrazený pro tzv. zjevného dědice (angl. heir apparent) britského panovníka. Nachází-li se ve Skotsku, užívá namísto velšského titulu tamní titul vévody z Rothesay. Obdobou tohoto titulu v jiných zemích byl např. titul dauphin používaný ve Francii.

Historický vývoj

Původně byl velšský titul Tywysog Cymru (Tywysog je pojem, který lze překládat jako kníže, vladař, hlava rodu, vládce) používán samostatnými keltskými vládci Walesu od 12. do 13. století.

Vilém Dobyvatel donutil velšská knížata podrobit se anglickým králům, Velšané si nicméně stále udrželi značnou míru samostatnosti, což pokračovalo až do vlády knížete Llywelyna ap Gruffydda, který při povstání proti anglickému králi padl v boji, a jeho bratra Dafydda, který byl zajat a roku 1283 popraven. Legenda (doložená z 16. století) tvrdí, že poté vítězný anglický král Eduard I. slíbil odbojným Velšanům, že nového prince dosadí, ale že to bude velšský rodák, který nebude umět říci ani slovo anglicky. Roku 1301 dosadil svého syna, pozdějšího krále Eduarda II., který se skutečně ve Walesu narodil a uměl jen francouzsky, byl tedy princem z Walesu.

Po roce 1301 byl titul již zpravidla udělován nejstaršímu žijícímu synu krále. Nenáleží mu automaticky a nepřechází také v případě následníkovy smrti na jeho dědice.

Po dobu 64 let (1958–2022) byl princem z Walesu král Karel III., nejstarší syn královny Alžběty II.

Od 9. září 2022 je princem z Walesu William, starší syn krále Karla III.

Odznak

Princové z Walesu užívají jako svůj odznak tři pštrosí pera protknutá korunou a motto Sloužím (ve středohornoněmčině Ich dien). Podle pozdní tradice vznikl odznak po bitvě u Kresčaku (26. srpna 1346), kdy tehdejší princ z Walesu Eduard z úcty k chrabrosti padlého českého krále Jana Lucemburského, přes svou slepotu vyrazivšího do bitvy a bojujícího až do svého konce, převzal královo osobní heslo a tři pera z klenotu na jeho helmě. Podle střízlivější teorie odkazují pštrosí pera na hrabství Ostrevant, patřící rodu Eduardovy matky Filipy Henegavské.

Odkazy

Reference

  1. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 2. vyd. [s.l.]: Libri, 1997. 459 s. ISBN 80-85983-31-1. S. 187. 
  2. KRÁSENSKÁ, Daniela. Je nový král Karel, nebo Charles? Máme jasný úzus, říká jazykovědec [online]. Seznam.cz, 2022-09-09 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy