Nové koření: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 78.80.120.210 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Kendo13
značka: rychlé vrácení zpět
značky: revertováno editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 20: Řádek 20:


== Použití v kuchyni ==
== Použití v kuchyni ==
Bobule pimentovníku, zvané nové koření, má peprnou a mírně nasládlou chuť. V kuchyni se využívá k nakládání vepřového, hovězího nebo rybího masa. Hodí se do různých druhů marinád, omáček a polévek. Svou chutí dává vyniknout svařenému vínu nebo domácím likérům. V mletém stavu se přidává do sladkého pečiva, cukroví nebo pudinků.
Bobule pimentovníku, zvané nové koření, má peprnou a mírně nasládlou chuť. V kuchyni se využívá k nakládání vepřového, hovězího nebo rybího masa. Hodí se do různých druhů marinát, omáček a polévek. Svou chutí dává vyniknout svařenému vínu nebo domácím likérům. V mletém stavu se přidává do sladkého pečiva, cukroví nebo pudinků.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 8. 2. 2022, 18:54

Nové koření

Nové koření jsou sušené plody pimentovníku pravého (Pimenta dioica, syn. P. officinalis)[1]. Morfologicky se jedná o dvousemenné bobule. Pochází z Jamajky. Jeho chuť je ostrá a palčivá, připomíná hřebíček, skořici i pepř. V některých oblastech se proto nazývá jamajský pepř nebo hřebíčkový pepř.

Historie

První zprávy o novém koření přinesl Kryštof Kolumbus, jehož lékař, dr. Chanca, pimentovník objevil. Většího rozšíření v Evropě se ale toto koření dočkalo až koncem 17. století.[2]

Nové koření bylo v Československu ve 20. letech 20. století předmětem přepychové daně.

Použití v kuchyni

Bobule pimentovníku, zvané nové koření, má peprnou a mírně nasládlou chuť. V kuchyni se využívá k nakládání vepřového, hovězího nebo rybího masa. Hodí se do různých druhů marinát, omáček a polévek. Svou chutí dává vyniknout svařenému vínu nebo domácím likérům. V mletém stavu se přidává do sladkého pečiva, cukroví nebo pudinků.

Odkazy

Reference

  1. BioLib.cz – Pimenta dioica (pimentovník pravý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  2. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pimentovník léčivý, s. 164. 

Literatura

  • ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
  • Zillinken, M.: Koření, popis a použití. Ikar, Praha. 2006

Externí odkazy