Daňový únik: Porovnání verzí
Švarc systém není daňovou výhodou - je to dle zákona nelegální systém podnikání, proto jsem ho odstranil z této stránky. značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
=== Daňová výhoda === |
=== Daňová výhoda === |
||
Legální daňový únik může být proveden formou daňové výhody, do které se řadí např. rozdělení firmy na několik menších jednotek v případě progresivní [[sazba daně|sazby daně]] a tím vyhnutí se té nejvyšší sazbě |
Legální daňový únik může být proveden formou daňové výhody, do které se řadí např. rozdělení firmy na několik menších jednotek v případě progresivní [[sazba daně|sazby daně]] a tím vyhnutí se té nejvyšší sazbě. |
||
=== Daňová úspora === |
=== Daňová úspora === |
||
Verze z 25. 1. 2021, 23:23
Jako daňový únik se označuje situace, kdy se daňový poplatník částečně nebo zcela vyhýbá placení daně. Může tak vzniknout daňový únik legální nebo nelegální.
Legální daňový únik
Legální daňový únik provádí poplatník ve chvíli, kdy k zaplacení menší daně využije mezer v zákoně.
Daňová výhoda
Legální daňový únik může být proveden formou daňové výhody, do které se řadí např. rozdělení firmy na několik menších jednotek v případě progresivní sazby daně a tím vyhnutí se té nejvyšší sazbě.
Daňová úspora
Další forma legálního daňového úniku je daňová úspora. Sem se zahrnuje uplatnění slev, odpočitatelných položek, uplatnění ztráty z minulých let, odpisy, společné zdanění manželů, možnost uplatnění výdajů paušálem nebo procentem z příjmu, rezervy, opravné položky – obecně zákon daňovému poplatníkovi nabízí možnost takovým způsobem ušetřit na dani.
Protikladem daňové úspory a daňové výhody je daň z neznalosti, tzn. že poplatník zaplatí daň, aniž by věděl o možnosti snížení.
Nelegální daňový únik
Nelegálního daňového úniku se poplatník dopouští, když při výpočtu nebo platbě daňové povinnosti porušuje zákon, např. nepřiznáním příjmů nebo majetku, nadhodnocuje náklady nebo výdaje, vystavuje fiktivní doklady, do nákladů zahrnuje náklady daňově neuznatelné, skrytým převodem zisku mezi mateřskou a dceřinou společností. Podvodník se zpravidla rozhoduje mezi několika faktory - daňovou úsporou (ziskem), pravděpodobností odhalení a výší trestu. Množství daňových úniků závisí i na toleranci společnosti.[1]
Může jít o nelegální daňový únik neúmyslný, tzn. poplatník porušil zákon z nevědomosti (nebyl dobře informován, zákon není srozumitelně vysvětlen), nebo o nelegální daňový únik úmyslný, kdy poplatník vědomě porušuje zákon a platí menší nebo žádnou daňovou povinnost. Rozsah úmyslného daňového úniku bývá mnohem větší než rozsah daňových úniků neúmyslných.
Měření velikosti daňových úniků
Daňové úniky měříme metodou aproximativní nebo metodou reprezentativního vzorku.
Aproximativní metoda
Aproximativní metoda vychází z myšlenky, že šedá ekonomika způsobuje rozdíly mezi příjmy a výdaji domácností a je možné podle znalosti počtu odpracovaných hodin a hodinové mzdy odhadnout přibližný rozsah daňových úniků.
Někdy bývají u této metody používány smyšlené údaje s cílem ovlivnit veřejnost.
Metoda reprezentativního vzorku
Metoda reprezentativního vzorku se provádí hloubkovou kontrolou určité skupiny poplatníků, kteří formou anonymních dotazníků odpovídají na otázky o svých příjmech, kolik z těchto příjmů přiznali, zda využili daňových úspor apod.
Reference
- ↑ SEMERÁD, Pavel. Podvody na všeobecné spotřební dani u pohonných hmot. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. 159 s.
