Koiné: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám eu:Koiné
m napřímení odkazu
Řádek 5: Řádek 5:


== Spisy v koiné ==
== Spisy v koiné ==
Mezi díla sepsaná v koiné patří [[Nový zákon]] (proto se někdy mluví o '''novozákonní řečtině''') i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, [[Septuaginta]]. V obecné mluvě psal mimo jiné [[Plútarchos]], [[Strabón]] a někteří západní i všichni východní [[církevní Otcové]]. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.
Mezi díla sepsaná v koiné patří [[Nový zákon]] (proto se někdy mluví o '''novozákonní řečtině''') i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, [[Septuaginta]]. V obecné mluvě psal mimo jiné [[Plútarchos]], [[Strabón]] a někteří západní i všichni východní [[Církevní otcové|církevní Otcové]]. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 19. 2. 2013, 01:29

Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století.

Vývoj

Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v Makedonii používané) attičtiny, ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména iónštinou. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení Alexandra Velikého a staleté vlády diadochů ve východním středomoří hrál roli lingua franca, nadnárodního komunikačního jazyka i v éře starověkého Říma. Z koiné se postupně vyvinula novořečtina.

Spisy v koiné

Mezi díla sepsaná v koiné patří Nový zákon (proto se někdy mluví o novozákonní řečtině) i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, Septuaginta. V obecné mluvě psal mimo jiné Plútarchos, Strabón a někteří západní i všichni východní církevní Otcové. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.

Odkazy

Literatura

  • J. Bartoň, Uvedení do novozákonní řečtiny. Praha: KLP 2009
  • J. H. Dobson, Novozákonní řečtina pro každého. České Budějovice: Biblion 2002
  • J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha: Kalich 2003
  • J. Vajs, Kurs obecné mluvy KOINHC. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994

Související články

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.