Johannes Diderik van der Waals: Porovnání verzí
m Robot: Přidávám pms:Johannes Diderik van der Waals |
m r2.7.2+) (Robot: Měním zh:范德華→zh:约翰内斯·迪德里克·范·德·瓦耳斯 |
||
Řádek 87: | Řádek 87: | ||
[[vi:Johannes Diderik van der Waals]] |
[[vi:Johannes Diderik van der Waals]] |
||
[[yo:Johannes Diderik van der Waals]] |
[[yo:Johannes Diderik van der Waals]] |
||
[[zh:范德 |
[[zh:约翰内斯·迪德里克·范·德·瓦耳斯]] |
||
[[zh-min-nan:Johannes Diderik van der Waals]] |
[[zh-min-nan:Johannes Diderik van der Waals]] |
Verze z 16. 11. 2012, 21:01
Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden – 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin.
Život
V letech 1862 – 1865 studoval univerzitu v Leydenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu.
Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia.
V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou.
V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.
Odkazy
Související články
Literatura
- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2