Knovízská kultura

Knovízská kultura doby bronzové ve středních Čechách, pojmenovaná podle naleziště Knovíz u Slaného, se vyznačuje rozvinutým kovolitectvím, stopami kanibalismu a vychází z mísení pozůstatků únětického lidu, dále středodunajské mohylové a zásahu falcké mohylové kultury. Není vyloučeno její zařazení mezi protokeltská etnika. Kultura se datuje mezi roky 1300 až 1050 před n. l., osidlovala výšinné i jinak strategické polohy, kde vznikala lehčí opevnění (palisáda). Sídliště se dělila na obytnou část (sloupové domy) a hospodářskou (jámy, sýpky). V nálezech keramiky převažují vejčité nádoby, hrnce s plastickou výzdobou (žlábky, rytí) a specializované keramické výrobky (stolní keramika). Charakteristické jsou tepané nádoby z bronzového plechu. Byly nalezeny doklady vlastní metalurgické činnosti (odlévací formy, zlomky).

Knovízská kultura sousedila na severu s popelnicovými poli lužickými, patrně etnicky spadajícími k Venetům.

Z doby knovízské kultury byly na území Prahy a okolí nalezeny bronzové předměty a z Vltavy byl vyloven meč s rukojetí zdobenou volutou.

Kultura přechází v mladší fázi (1000 př. n. l. až 800 př. n. l.) do kultury štítarské.