Bedřich Diviš Weber: Porovnání verzí
→Život: link |
m linky, styl |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Image:D weber.jpg|thumb|Weberův portrét od Josefa Eduarda Teltschera]] |
[[Image:D weber.jpg|thumb|Weberův portrét od Josefa Eduarda Teltschera]] |
||
'''Bedřich Diviš Weber''' (také '''Friedrich Dionys''' nebo '''Dionysius''') ([[9. říjen|9. října]] [[1766]], [[Velichov]] u [[Karlovy Vary|Karlových Varů]] – [[25. prosinec|25. prosince]] [[1842]], [[Praha]]) byl český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. |
'''Bedřich Diviš Weber''' (také '''Friedrich Dionys''' nebo '''Dionysius''') ([[9. říjen|9. října]] [[1766]], [[Velichov]] u [[Karlovy Vary|Karlových Varů]] – [[25. prosinec|25. prosince]] [[1842]], [[Praha]]) byl český [[hudební skladatel]], [[hudební vědec]] a [[pedagog]]. |
||
==Život== |
==Život== |
||
Nejprve studoval [[bohosloví]] a filosofii, později práva. Vedle toho studoval hudbu a ta se pro něj stala celoživotním zaměstnáním. V mládí se setkal s [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartem]] při jeho návštěvě [[Praha|Prahy]] a toto setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření do budoucích let. Spolu se skladateli [[Václav Jan Křtitel Tomášek| Václavem Janem Tomáškem]] a [[Jan Nepomuk Augustin Vitásek|Janem Augustinem Vitáskem]] patřil ke konzervativnímu proudu pražského hudebního života, který neměl příliš pochopení pro nastupující [[romantismus]] v hudbě. To však nebránilo tomu, aby na koncertech, které organizoval, neuváděl postklasická díla [[Ludwig van Beethoven|Ludwiga van Beethovena]] a [[Carl Maria von Weber|Carla Marii von Webera]]. V roce [[1832]] dokonce uvedl 1. symfonii C-dur [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. |
|||
V roce [[1808]] reagoval na podnět pražské hudbymilovné šlechty k založení školy pro výchovu orchestrálních hudebníků. Po vzoru [[paříž]]ské a [[milán]]ské konzervatoře vypracoval organizační základy a osnovy. [[Napoleonské války]] vznik školy poněkud pozdržely, ale v roce [[1811]] mohl být zahájen první školní rok a |
V roce [[1808]] reagoval na podnět pražské hudbymilovné šlechty k založení školy pro výchovu orchestrálních hudebníků. Po vzoru [[paříž]]ské a [[milán]]ské konzervatoře vypracoval organizační základy a osnovy. [[Napoleonské války]] vznik školy poněkud pozdržely, ale v roce [[1811]] mohl být zahájen první školní rok a on se tak stal prvním ředitelem [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoře]]. Sám na ní vyučoval a psal pro ni [[učebnice]]. V letech [[1839]]–[[1842]] byl vedle toho i ředitelem [[Varhanická škola v Praze|pražské varhanické školy]]. |
||
Byl hudebníkem širokého zaměření. Kromě skladatelské, pedagogické a organizační činnosti byl významným hudebním teoretikem. Zabýval se technickým vývojem hudebních nástrojů a na žádost nevyššího [[purkrabí]] Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského zpracoval výsledky gubernální sběratelské akce, která probíhala v letech [[1819]]–[[1820]] a uspořádal historicky první sbírku lidových českých písní s nápěvy známou jako ''Kolovratský rukopis'' (''Sammlung böhmischern Nationallieder'' – [[1823]]). |
Byl hudebníkem širokého zaměření. Kromě skladatelské, pedagogické a organizační činnosti byl významným hudebním teoretikem. Zabýval se technickým vývojem hudebních nástrojů a na žádost nevyššího [[purkrabí]] Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského zpracoval výsledky gubernální sběratelské akce, která probíhala v letech [[1819]]–[[1820]] a uspořádal historicky první sbírku lidových českých písní s nápěvy známou jako ''Kolovratský rukopis'' (''Sammlung böhmischern Nationallieder'' – [[1823]]). |
Verze z 20. 6. 2011, 16:17
Bedřich Diviš Weber (také Friedrich Dionys nebo Dionysius) (9. října 1766, Velichov u Karlových Varů – 25. prosince 1842, Praha) byl český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog.
Život
Nejprve studoval bohosloví a filosofii, později práva. Vedle toho studoval hudbu a ta se pro něj stala celoživotním zaměstnáním. V mládí se setkal s Mozartem při jeho návštěvě Prahy a toto setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření do budoucích let. Spolu se skladateli Václavem Janem Tomáškem a Janem Augustinem Vitáskem patřil ke konzervativnímu proudu pražského hudebního života, který neměl příliš pochopení pro nastupující romantismus v hudbě. To však nebránilo tomu, aby na koncertech, které organizoval, neuváděl postklasická díla Ludwiga van Beethovena a Carla Marii von Webera. V roce 1832 dokonce uvedl 1. symfonii C-dur Richarda Wagnera.
V roce 1808 reagoval na podnět pražské hudbymilovné šlechty k založení školy pro výchovu orchestrálních hudebníků. Po vzoru pařížské a milánské konzervatoře vypracoval organizační základy a osnovy. Napoleonské války vznik školy poněkud pozdržely, ale v roce 1811 mohl být zahájen první školní rok a on se tak stal prvním ředitelem Pražské konzervatoře. Sám na ní vyučoval a psal pro ni učebnice. V letech 1839–1842 byl vedle toho i ředitelem pražské varhanické školy.
Byl hudebníkem širokého zaměření. Kromě skladatelské, pedagogické a organizační činnosti byl významným hudebním teoretikem. Zabýval se technickým vývojem hudebních nástrojů a na žádost nevyššího purkrabí Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského zpracoval výsledky gubernální sběratelské akce, která probíhala v letech 1819–1820 a uspořádal historicky první sbírku lidových českých písní s nápěvy známou jako Kolovratský rukopis (Sammlung böhmischern Nationallieder – 1823).
Dílo
Skladatelské dílo
- König der Genien (opera, 1800, Praha)
- Kanzuma aneb Perla opět nalezená (také Boj o lásku – opera)
- Mädchenmarkt (opera)
- Kantáty, mše a drobnější chrámové skladby
- Instrumentální koncerty
- Taneční skladby (menuety,ländlery, čtverylky, ale i skladby pro dechovku)
- Četné skladby pro klavír (i koncerty s orchestrem) a písně
Literární dílo
- Das Konservatorium der Musik zu Prag (informační spis – 1817)
- Allgemeine theoretisch-praktische Vorschule der Musik (1828)
- Theoretisch-praktisches Lehrbuch der Harmonielehre und das Generalbasses (4 svazky v letech 1830–1834)
- Allgemeine musikalische Zeichenlehre (1841)
Hudební nástroje
- zlepšení konstrukce záklopkové soustavy lesních rohů
- zlepšení konstrukce ventilů trubek
- pákový systém přelaďování tympánů
Literatura
- Československý hudební slovník II (M–Ž), 1965, SHV, Praha