Gaumáta: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m pokračování
hrubé dokončení úprav, ještě na tom budu pracovat
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}'''Gaumáta''' ([[Stará perština|staropersky]] [[File:OldPersian-GA.svg|15px]][[File:OldPersian-U.svg|15px]][[File:OldPersian-MA.svg|15px]][[File:OldPersian-A.svg|15px]][[File:OldPersian-TA.svg|15px]]) byl [[Perská říše|perský]] [[Šáhanšáh|král]] panující od března do září roku [[522 př. n. l.]] Je zmiňován v [[Behistunský nápis|Behistunském nápisu]] i v [[Hérodotos|Hérodotových]] ''[[Histories apodeixis|Dějinách]]'', v obou případech jako muž [[Médie|médského]] původu (mág), stojící mimo [[Achaimenovci|achaimenovskou]] královskou [[Dynastie|dynastii]]. Oficiálně se prý vydával za syna [[Kýros II.|Kýra Velikého]] [[Smerdis|Smerdia]], který byl už nějakou dobu mrtev – jeho bratr král [[Kambýsés II.|Kambýsés]] ho dal totiž tajně zavraždit.
'''Gaumáta''' ([[Stará perština|staropersky]] [[File:OldPersian-GA.svg|15px]][[File:OldPersian-U.svg|15px]][[File:OldPersian-MA.svg|15px]][[File:OldPersian-A.svg|15px]][[File:OldPersian-TA.svg|15px]]) byl [[Perská říše|perský]] [[Šáhanšáh|král]] panující od března do září roku [[522 př. n. l.]] Je zmiňován v [[Behistunský nápis|Behistunském nápisu]] i v [[Hérodotos|Hérodotových]] ''[[Histories apodeixis|Dějinách]]'', v obou případech jako muž [[Médie|médského]] původu (mág), stojící mimo [[Achaimenovci|achaimenovskou]] královskou [[Dynastie|dynastii]]. Oficiálně se prý vydával za syna [[Kýros II.|Kýra Velikého]] [[Smerdis|Smerdia]], který byl už nějakou dobu mrtev – jeho bratr král [[Kambýsés II.|Kambýsés]] ho dal totiž tajně zavraždit.


Gaumátova osoba vyvolává mezi [[Historiografie|historiky]] kontroverze, neboť část z nich pokládá krále ve skutečnosti za Smerdia a výklad Behistunského nápisu za zmanipulovaný jeho zadavatelem, králem [[Dareios I.|Dareiem I.]] Ten měl podle nich zájem vylíčit svého předchůdce jako uzurpátora, aby ospravedlnil svůj nástup na trůn. Hérodotos pak jen opakuje verzi tradovanou navenek.
Gaumátova osoba vyvolává mezi [[Historiografie|historiky]] kontroverze, neboť část z nich pokládá krále ve skutečnosti za Smerdia a výklad Behistunského nápisu za zmanipulovaný jeho zadavatelem, králem [[Dareios I.|Dareiem I.]] Ten měl podle nich zájem vylíčit svého předchůdce jako uzurpátora, aby ospravedlnil svůj nástup na trůn. Hérodotos pak jen opakuje verzi tradovanou navenek.


== Gaumátova vzpoura ==
== Gaumátova vzpoura ==
Podle Behistunského nápisu se Gaumáta vzbouřil [[11. březen|11. března]] [[522 př. n. l.|522]] proti králi Kambýsovi II., synu zakladatele perské říše Kýra Velikého. Kambýsés se v té době nacházel u vojska, které právě dobylo [[Starověký Egypt|Egypt]], a pohyboval se tedy daleko od centra říše (buď v Egyptě, nebo už na zpáteční cestě v [[Palestina|Palestině]]). Samu rebelii klade nápis do Paišijáuvády, města, jež patrně leželo na hranici [[Elam]]u a [[Persis|Persidy]],<ref>Viz článek [http://www.livius.org/paa-pam/paishiyauvada/paishiyauvada.htm Paišiyâuvâdâ] na serveru Livius.</ref> bližší okolnosti však nejsou známy. Obrat, že "lež se rozmnožila v zemi", se vzhledem k použitému slovu pro lež (''drauga'') někdy vykládá v tom smyslu, že se rodu Achaimenovců upíralo právo na vládu.<ref>Otakar Klíma, ''Oběti ohňům'', Praha 1985, s. 307, pozn. 9.</ref> Do [[1. červenec|1. července]] (9. den měsíce garmapady) Gaumátu uznaly hlavní perské državy,<ref>[[Behistunský nápis]] 11.</ref> zatímco Kambýsés zemřel na následky zranění, jež si způsobil při nasedání na koně.<ref>[[Hérodotos]] 3, 64–66.</ref>
Podle Behistunského nápisu se Gaumáta/Smerdis vzbouřil [[11. březen|11. března]] [[522 př. n. l.|522]] proti králi Kambýsovi II., synu zakladatele perské říše Kýra Velikého. Kambýsés se v té době nacházel u vojska, které právě dobylo [[Starověký Egypt|Egypt]], a pohyboval se tedy daleko od centra říše (buď v Egyptě, nebo už na zpáteční cestě v [[Palestina|Palestině]]). Samu rebelii klade nápis do města Paišijáuvády, jež patrně leželo na hranici [[Elam]]u a [[Persis|Persidy]],<ref>Viz článek [http://www.livius.org/paa-pam/paishiyauvada/paishiyauvada.htm Paišiyâuvâdâ] na serveru Livius.</ref> ale bližší okolnosti neuvádí. Hérodotovo vypravění je vzhledem k časovému odstupu zhruba sedmdesáti let méně hodnotné.


{{Citát|Pak byl jeden muž, mág jménem Gaumáta, pozdvihl se v Paišijáuvádě, kde je hora Arakadriš, pozvedl se, když uplynulo čtrnáct dní z měsíce vijachny. A lhal bojovníkům takto: Já jsem Smerdis, syn Kýrův a bratr Kambýsův.|Behistunský nápis 11}}
Máme-li věřit [[Hérodotos|Hérodotovi]], odhalil Gaumátův podvod jako první velmož Otanés (''Utána'') a své poznatky sdělil členu mladší linie [[Achaimenovci|Achaimenovců]] [[Dareios I.|Dareiovi]], synu [[Hystaspés|Hystaspovu]]. Společně s pěti dalšími šlechtici pak připravili atentát na uchvatilete, který úspěšně provedli [[29. září]] [[522 př. n. l.|522]]. Hérodotos klade převrat do elamských [[Susy|Sus]], zatímco perské prameny uvádějí tvrz Sikajauvatiš v [[Médie|Médii]], ležící asi 25 km od Behistunu. V každém případě byl Lžismerdis zabit a Dareios provolán novým [[Šáhanšáh|králem králů]].


Nejpozději [[1. července|1. července]] [[522 př. n. l.|522]] uznaly Gaumátu jako legitimního krále hlavní perské državy, Persis a [[Médie]],<ref>[[Behistunský nápis]] 11.</ref> přičemž Kambýsés nečekaně zemřel.<ref>[[Hérodotos]] 3, 64–66.</ref> Souběhem okolností přišla rychle se rozvíjející rebelie o hlavního protivníka (který navíc neměl mužského dědice) a zdálo se, že změna na trůně byla dovršena. Ale podle Hérodota odhalil v tuto chvíli velmož Otanés (''Utána''), že Gaumáta není pravým Smerdiem<ref>Hérodotos 3, 68, 2.</ref> a začal formovat okruh spiklenců. Patřil k nim i [[Dareios I.|Dareios]], syn [[Hystaspés|Hystaspův]], člen mladší linie rodu [[Achaimenovci|Achaimenovců]], který se právě vrátil z Egypta. Společně ním a pěti dalšími šlechtici zorganizoval Otanés atentát na uchvatilete, jejž úspěšně provedli [[29. září]] [[522 př. n. l.|522]]. Hérodotos klade událost do elamských [[Susy|Sus]], zatímco dle nápisu to bylo na tvrzi Sikajauvatiš v Médii. V každém případě byl Lžismerdis zabit a Dareios provolán novým [[Šáhanšáh|králem králů]].
Jediné vyobrazení Gaumáty se dochovalo na [[Behistunský nápis|Behistunském nápisu]], vytesaném do skály jen několik let po vzpouře. Gaumáta zde leží před Dareiem I. a král má o něj pyšně opřenou nohu.


== Otázka totožnosti ==
== Otázka totožnosti ==
O Gaumátově totožnosti, resp. o tom, zda se náhodou nejednalo o „skutečného“ Smerdia, se v minulosti vedla řada sporů, patrně však neprávem. Důvody jsou dva:
O Gaumátově totožnosti se vedla a vede řada sporů, mnozí autoři oficiální verzi nevěří. Dareios byl podle nich sám uzurpátor, který odstranil legitimního krále Smerdia, aby se zmocnil vlády. Přesto existují i důvody, proč by tradiční pojetí mohlo být pravdivé.


1. Dareios sice mohl údaje o svém předchůdci zfalšovat, aby tak zdůraznil vlastní panovnickou legitimitu, za potomka královského rodu se však obvykle prohlašovali všichni tehdejší vzbouřenci. Z pozdějších odbojníků proti Dareiovi ''dva'' tvrdili, že jsou vnuky posledního [[Babylón|babylónského]] krále [[Nabonid]]a, jeden se vydával za prince Chšathritu z rodu médského krále [[Kyaxarés|Kyaxara]] a další opět za Smerdia.
1. Dareios sice mohl údaje o svém předchůdci zfalšovat, aby zdůraznil vlastní panovnickou legitimitu, za potomka královského rodu se však obvykle prohlašovali všichni tehdejší vzbouřenci. Z pozdějších odbojníků proti Dareiovi ''dva'' tvrdili, že jsou vnuky posledního [[Babylón|babylónského]] krále [[Nabonid]]a, jeden se vydával za prince Chšathritu z rodu médského krále [[Kyaxarés|Kyaxara]] a další opět za Smerdia.


2. Gaumáta nechal podle všeho zničit kultovní místa, kde byly uctívány duchové zemřelých příslušníků mladší linie Achaimenovců. Na základě tehdejších náboženských představ se tím chránil před Dareiovou snahou zajistit si perský trůn. Nezdá se příliš pravděpodobné, že by to musel činit pravý Smerdis, syn slavného zakladatele monarchie.
2. Gaumáta nechal podle všeho zničit kultovní místa, kde byly uctívány duchové zemřelých příslušníků mladší linie Achaimenovců. Na základě tehdejších náboženských představ se tím chránil před Dareiovou snahou zajistit si perský trůn. Nezdá se pravděpodobné, že by to musel činit pravý Smerdis, syn zakladatele perské říše.


== Poznámky ==
== Poznámky ==

Verze z 5. 5. 2011, 23:33

Gaumáta (staropersky ) byl perský král panující od března do září roku 522 př. n. l. Je zmiňován v Behistunském nápisu i v Hérodotových Dějinách, v obou případech jako muž médského původu (mág), stojící mimo achaimenovskou královskou dynastii. Oficiálně se prý vydával za syna Kýra Velikého Smerdia, který byl už nějakou dobu mrtev – jeho bratr král Kambýsés ho dal totiž tajně zavraždit.

Gaumátova osoba vyvolává mezi historiky kontroverze, neboť část z nich pokládá krále ve skutečnosti za Smerdia a výklad Behistunského nápisu za zmanipulovaný jeho zadavatelem, králem Dareiem I. Ten měl podle nich zájem vylíčit svého předchůdce jako uzurpátora, aby ospravedlnil svůj nástup na trůn. Hérodotos pak jen opakuje verzi tradovanou navenek.

Gaumátova vzpoura

Podle Behistunského nápisu se Gaumáta/Smerdis vzbouřil 11. března 522 proti králi Kambýsovi II., synu zakladatele perské říše Kýra Velikého. Kambýsés se v té době nacházel u vojska, které právě dobylo Egypt, a pohyboval se tedy daleko od centra říše (buď v Egyptě, nebo už na zpáteční cestě v Palestině). Samu rebelii klade nápis do města Paišijáuvády, jež patrně leželo na hranici Elamu a Persidy,[1] ale bližší okolnosti neuvádí. Hérodotovo vypravění je vzhledem k časovému odstupu zhruba sedmdesáti let méně hodnotné.

„ Pak byl jeden muž, mág jménem Gaumáta, pozdvihl se v Paišijáuvádě, kde je hora Arakadriš, pozvedl se, když uplynulo čtrnáct dní z měsíce vijachny. A lhal bojovníkům takto: Já jsem Smerdis, syn Kýrův a bratr Kambýsův. “
— Behistunský nápis 11

Nejpozději 1. července 522 uznaly Gaumátu jako legitimního krále hlavní perské državy, Persis a Médie,[2] přičemž Kambýsés nečekaně zemřel.[3] Souběhem okolností přišla rychle se rozvíjející rebelie o hlavního protivníka (který navíc neměl mužského dědice) a zdálo se, že změna na trůně byla dovršena. Ale podle Hérodota odhalil v tuto chvíli velmož Otanés (Utána), že Gaumáta není pravým Smerdiem[4] a začal formovat okruh spiklenců. Patřil k nim i Dareios, syn Hystaspův, člen mladší linie rodu Achaimenovců, který se právě vrátil z Egypta. Společně ním a pěti dalšími šlechtici zorganizoval Otanés atentát na uchvatilete, jejž úspěšně provedli 29. září 522. Hérodotos klade událost do elamských Sus, zatímco dle nápisu to bylo na tvrzi Sikajauvatiš v Médii. V každém případě byl Lžismerdis zabit a Dareios provolán novým králem králů.

Otázka totožnosti

O Gaumátově totožnosti se vedla a vede řada sporů, mnozí autoři oficiální verzi nevěří. Dareios byl podle nich sám uzurpátor, který odstranil legitimního krále Smerdia, aby se zmocnil vlády. Přesto existují i důvody, proč by tradiční pojetí mohlo být pravdivé.

1. Dareios sice mohl údaje o svém předchůdci zfalšovat, aby zdůraznil vlastní panovnickou legitimitu, za potomka královského rodu se však obvykle prohlašovali všichni tehdejší vzbouřenci. Z pozdějších odbojníků proti Dareiovi dva tvrdili, že jsou vnuky posledního babylónského krále Nabonida, jeden se vydával za prince Chšathritu z rodu médského krále Kyaxara a další opět za Smerdia.

2. Gaumáta nechal podle všeho zničit kultovní místa, kde byly uctívány duchové zemřelých příslušníků mladší linie Achaimenovců. Na základě tehdejších náboženských představ se tím chránil před Dareiovou snahou zajistit si perský trůn. Nezdá se pravděpodobné, že by to musel činit pravý Smerdis, syn zakladatele perské říše.

Poznámky

  1. ↑ Viz článek Paišiyâuvâdâ na serveru Livius.
  2. ↑ Behistunský nápis 11.
  3. ↑ Hérodotos 3, 64–66.
  4. ↑ Hérodotos 3, 68, 2.

Literatura

  • HOLLAND, Tom. Perský oheň. První světová velmoc a boj o Západ. Praha: Dokořán, 2007. 415 s. ISBN 978-80-7363-094-2. 
  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. 
  • Oběti ohňům. Výběr z památek staroíránské a středoíránské literatury. Překlad Otakar Klíma. Praha: Odeon, 1985. 347 s. 
  • WIESEHÖFER, Josef. Das antike Persien. Von 550 v. Chr. bis 650 n. Chr.. München ; Zürich: Artemis und Winkler, 1993. 426 s. ISBN 3-7608-1080-2. (německy) 

Související články

Externí odkaz

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gaumáta&oldid=6865405“