Svatokrádež

Svatokrádež (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) z pohledu katolické církve je zneuctění posvátné věci, osoby či místa. Posvátnost (svatost) je v různých věcech podle jejich povahy formálně, příčinně nebo vztahově.

Rozlišují se dři druhy svatokrádeže:

1. Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu kultu svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby).
2. Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu (kostely, kaple, církevní hřbitovy).
3. Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. Hostie), ostatky (relikvie) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení (kalichy, monstrance, ornáty, svátostky aj.).

Svatokrádeží je též nehodné svaté přijímání, kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých hříchů); fyzické napadení zasvěcených osob (kněze, řeholnice), dále krádeže v kostelech a kaplích (vykrádání kostelů), svatokupectví (simonie). Svatokrádež je těžký hřích.

Světské trestní zákony starší doby ukládaly trest smrti za svedení řeholnice, za vyloupení kostela (vykrádání kostelů) a krádež posvátných věcí.

Literatura

• Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg im Breisgau 1932, s. 614
• Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963