Zond 2: Porovnání verzí
m -odkaz na rozcestník |
m + infobox, typos |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Kosmické těleso| |
|||
cospar=1964-078C| |
|||
název=Zond 2| |
|||
obrázek=| |
|||
katalog=| |
|||
start=[[30. listopad]]u [[1964]]| |
|||
kosmodrom=[[Bajkonur]]| |
|||
raketa=Molnija 8K78| |
|||
stav=činnost sondy ukončena| |
|||
zánik nebo přistání=Zánik| |
|||
zánik=na oběžné dráze kolem Slunce| |
|||
provozovatel=[[Sovětský kosmický program|SSSR]]| |
|||
výrobce=[[Sovětský kosmický program|SSSR]]| |
|||
kategorie=Sonda k marsu| |
|||
hmotnost=960 kg}} |
|||
'''Zond 2''', též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda [[Sovětský svaz|SSSR]] k planetě [[Mars (planeta)|Mars]] z roku 1964, druhá oficiální z [[Program Zond|programu Zond]]. Sonda, katalogizovaná v [[COSPAR]] jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení. |
'''Zond 2''', též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda [[Sovětský svaz|SSSR]] k planetě [[Mars (planeta)|Mars]] z roku 1964, druhá oficiální z [[Program Zond|programu Zond]]. Sonda, katalogizovaná v [[COSPAR]] jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení. |
||
==Průběh letu== |
==Průběh letu== |
||
Odstartovala [[30. listopad]]u [[1964]] z kosmodromu [[Bajkonur]] s pomocí rakety Molnija 8K78. |
Odstartovala [[30. listopad]]u [[1964]] z kosmodromu [[Bajkonur]] s pomocí rakety Molnija 8K78. |
||
V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50% potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé [[Iontový motor|intové stabilizační motory]]. |
V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50 % potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé [[Iontový motor|intové stabilizační motory]]. |
||
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení |
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení. V té době(duben 1965) byla sonda přes 30 mil. km od [[Země]]. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6. srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako umělé těleso. |
||
==Konstrukce== |
==Konstrukce== |
||
Sondu vyprojektovalo středisko Koroljova. Hmotnost byla asi 960 kg. Jednalo se o tříose stabilizovanou sondu, složenou ze základního univerzálního modulu, k němuž byl přidán další planetární. Tvar měla válce dlouhého přes 3 metry, v průměru 1 metr. Sonda |
Sondu vyprojektovalo středisko Koroljova. Hmotnost byla asi 960 kg. Jednalo se o tříose stabilizovanou sondu, složenou ze základního univerzálního modulu, k němuž byl přidán další planetární. Tvar měla válce dlouhého přes 3 metry, v průměru 1 metr. Sonda byla vybavena systémy tepelné regulace, napájení energií z slunečních baterií, anténami, hlavním motorem s přívody a nádržemi pohonných hmot, šesti plazmovými motorky, televizním vysílačem. Nesla i řadu vědeckých a měřicích přístrojů, např. magnetometr, spektograf, detektory kosmického záření, slunečního větru i mikrometeoritů. |
||
== Zdroje == |
== Zdroje == |
||
Verze z 12. 9. 2008, 18:00
Šablona:Kosmické těleso Zond 2, též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda SSSR k planetě Mars z roku 1964, druhá oficiální z programu Zond. Sonda, katalogizovaná v COSPAR jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení.
Průběh letu
Odstartovala 30. listopadu 1964 z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Molnija 8K78. V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50 % potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé intové stabilizační motory.
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení. V té době(duben 1965) byla sonda přes 30 mil. km od Země. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6. srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako umělé těleso.
Konstrukce
Sondu vyprojektovalo středisko Koroljova. Hmotnost byla asi 960 kg. Jednalo se o tříose stabilizovanou sondu, složenou ze základního univerzálního modulu, k němuž byl přidán další planetární. Tvar měla válce dlouhého přes 3 metry, v průměru 1 metr. Sonda byla vybavena systémy tepelné regulace, napájení energií z slunečních baterií, anténami, hlavním motorem s přívody a nádržemi pohonných hmot, šesti plazmovými motorky, televizním vysílačem. Nesla i řadu vědeckých a měřicích přístrojů, např. magnetometr, spektograf, detektory kosmického záření, slunečního větru i mikrometeoritů.
Zdroje
Literatura
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.