Markéta Lazarová (kniha)

Šablona:Upravit - literatura Marketa Lazarová je román Vladislava Vančury. Vyšel poprvé roku 1931 v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou Jiřímu Mahenovi, který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období raného středověku, tj. 13.století. Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.

Arne Novák tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny: Karel Sezima v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“

Recepce

Marketa Lazarová byla ve své době přijata velmi dobře, o čemž svědčí nejen velké množství pozitivních recenzí v dobových časopisech, ale také to, že vyhrála v anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 1931. F. X. Šalda nazývá Marketu Lazarovou knihou „až nedovoleně krásnou a omamnou“

Literární kritikové ve svých kritikách shodně upozorňují na vysokou hodnotu jazyka, jímž je kniha napsána.Vladislav Vančura, znechucen rozbředlým jazykem českého impresionismu a realismu, přichází s jazykem pro tu dobu nezvyklým, jazykem obtížným, stylizovaným, přesto však jednoduchým a výstižným, a proto kritiky pozitivně hodnoceným: „Tento sloh, snad poněkud romanticky – řekl bych – hankovsky přebarvený, žije plným životem v Marketě Lazarové a znovu překvapuje svou úžasnou jednoduchostí, zhuštěností a dynamičností.“ píše R. Jakobson ve své kritice. Dodává také, že nebýt právě tohoto jazyka, byla by Marketa Lazarová pouze dalším průměrným zbojnickým románem, neboť zápletkou ani dějem se od nich v nejmenším neodlišuje. Ladislav Štoll také Vančurův jazyk hodnotí velice pozitivně: „Knihami tohoto básníka se ubíráte, jako byste kráčeli proti proudu kamenité řeky, jdete těžce, avšak osvěžené smysly nás mámí jakousi hořkou vizionářskou krásou prokleté lidské práce, hořkou krásou srdce Marhoulů, těchto novodobých Kristů“ (prvotních křesťanských duší, pozn. autora) Karel Sezima vyzdvihuje především to, že se „vyhnul okázalému kultu slova pro ně samo (…) lze tu viděti, nejlíp, kolik v písemnictví rozhoduje umělecké jak, básnická kvalita nad syrovou látkou nebo myšlenkovou předmětností.“

Rozporuplně hodnocenou věcí je přítomnost Vančury v díle jakožto vypravěče. Václav Renč to vnímá jako prvek narušitelský („jsou to ponejvíce ty pasáže, je jich naštěstí málo, kde Vančurovi uteče názor anebo kde se najednou setkáte s člověkem na místech, na nichž jste ho nečekali“) zatímco např. A. M. Píša právě toto oceňuje („Vančura si uchovává výsadu naivních lidových vypravěčů: oslovuje důvěrně čtenáře i své postavy, glosuje jejich počínání i osudy, prokládá vyprávění úvahami i mravním ponaučením.“)

Někteří kritikové oceňují také fakt, že se jedná o první Vančurův román s ženskou hrdinkou. František Goetz píše: „(…)Vančura byl dosud básníkem mužským povýtce (…) S uzráváním názorovým, jež se projevilo v Markete Lazarové, souvisí i to, že se zde poprvé v díle Vančurově objevuje jako základní kompoziční element vroucně postižený ženský osud (…) Touto kresbou ženského osudu dostalo se Vančurovu románu živelné vitality a v ohledu básnickém velké názorové srostitosti. (…)“ Arne Novák naopak Vančurovi vyčítá, že je Marketa pouze v názvu, že román už pojednává spíše o Kozlíkovi a jiných, než přímo o ní, že ona je spíše prostředkem k posunování děje, než samotným posuzovatelem.

Dobové ohlasy na Marketu Lazarovou jsou v mnoha směrech podobné – kritikové se zamýšlí nad nekonkrétním pojetím historie a téměř vždy se shodují, že to nikterak nesnižuje uměleckou hodnotu díla, oceňují jazyk, jímž je kniha psána, zdůrazňují lidskost a pudovost Vančurových postav. Uměleckou kvalitu knize neupírá nikdo, liší se jen tím, kde vidí její místo mezi dosavadními knihami Vančurovými. František Goetz píše: „Považuji tento román za dílo rozhodujícího významu ve vývoji tohoto básníka (…) poprvé pronikl ke kořenům pravé epičnosti. Teprve v Markete Lazarové Vančura to, co dává každé dobré epické dílo: rozproudil slavnou vlnu kolektivního osudu celého rodu v nejnebezpečnější době a dal iluzi velebně plynoucího času, jenž s sebou strhuje lidský osud. K tomuto cíli vede jedině vnitřní uzrání, jež se projevuje oproštěním názorovým a plnou epickou předmětností. (…) i vidím v Markete Lazarové jedno z nejpozoruhodnějších románových děl naší nové produkce a doklad toho, že generace dozrává.“ Zrovna tak píše i Václav Renč: „(…) mezník důležitý nejen pro samotného Vančuru, nýbrž i pro celkový vývoj románové tvorby v našich zemích.“ A velice podobně se vyjadřuje i A. M. Píša: „Marketa Lazarová, díla autorova vyzrávání, je jednou z nejkrásnějších knih naší mladé prózy.“ Oproti tomu J. B. Čapek píše: „Hrdelní pře i Marketa Lazarová jsou díla umělecky silná, s určitého hlediska však lze soudit, že jsou jen zastávkami a nikoli mezníky Vančurova vývoje; autor Pekaře Jana Marhoula se k dílům skutečně ohniskovým teprve chystá.“

Marketa Lazarová není románem historickým. Podle Jiřího Poláčka je to: „(…) básnický mýtus, oslavující lásku, životní plnost a intenzitu, družnost, aktivitu, odvahu a zároveň polemizující s mdlým životním stylem a rozkošnou složitostí literatury dvacátého století.“

Film

Kniha byla v roce 1967 s velkým úspěchem filmově zpracována režisérem Františkem Vláčilem s Magdou Vášáryovou v hlavní roli. Roku 1998 byl film v anketě filmových kritiků a publicistů byl film vyhlášen nejvýznamnějším filmem stoleté historie české kinematografie.

Odkazy

Literatura

Primární:

• Vančura, Vladislav: Marketa Lazarová, Družstevní práce, Praha 1946

Sekundární:

• Poláček, Jiří: Portréty a osudy. Albert, Boskovice, 1994
• Poláček, Jiří: Vladislav Vančura. Akademické nakladatelství, Brno 1994
• A. M. Píša: Třicátá léta. Československý spisovatel, Praha 1984
• Goetz, František: Literatura mezi dvěma válkami. Československý spisovatel, Praha 1984
• Štoll, Ladislav: Z bojů na levé frontě. Svoboda, Praha 1977
• novinové a časopisecké články viz pozn. aparát