Luna 3: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 8. 6. 2008, 18:29

Luna 3 (známá také pod názvy Lunik 3 či 00021) byla sovětská vesmírná sonda, která poskytla lidstvu první fotografie odvrácené strany Měsíce. Na Měsíc však nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7 940 km od povrchu.

Popis sondy

Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů a rozměry sondy se pohybovaly mezi 130 centimetry na délku a 90-120 centimetry na šířku, což bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými bateriemi, ale část energie se již získávala ze solárních článků, které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na konci. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak měla odeslat pomocí skeneru jako rádiové vlny pomocí soustavy šesti antén (čtyři byly v horní části a dvě v dolní). Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C (chladící systém byl důležitý kvůli vnitřní výbavě, u které by mohlo dojít k poruše). Sonda měla dále zařízení na zachycení mikrometeoritů a kosmického záření, jenž bylo namontováno na vnější straně sondy. Spolu se sondami Luna 1 a Luna 2 je zařazována do jejich první kategorie bez možnosti korigovat dráhu svými motory.

Soubor:Luna 3 wide angle.gif

Širokoúhlý snímek odvrácené strany Měsíce, jak ho pořídila Luna 3

Průběh letu

Startovala 4. října 1959 z kosmodromu Bajkonur a 7. října na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km a později i odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to ještě zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pak pokračovala nazpět k Zemi na oběžnou dráhu 47 - 480 000 km. V dubnu 1960 shořela v zemské atmosféře po 11-12 jejích obězích.

Získané snímky

Samotné snímky byly velice nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první úplný atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílnou krajinu než je na přivrácené straně. Objevila se nová pohoří a pouze dvě moře, která byla pojmenována Mare Moscovrae (Moskevské moře) a Mare Desiderii (Moře Snů). Hlavní svůj cíl sonda dosáhla a připsala Sovětům další cenné prvenství.

Zdroje

Související články

Program Luna

Literatura

LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.

Externí odkazy

Luna 3 na stránkách Kosmo.cz

Šablona:Portál Kosmonautika

Program Luna

{{{předchůdce}}}

Luna 3

{{{nástupce}}}

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
-'''Luna 3''' (známá také pod názvy '''Lunik 3''' či '''00021''') byla sovětská vesmírná sonda, která poskytla lidstvu jako první pohled na odvrácenou stranu Měsíce. Na [[Měsíc]] však nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7&nbsp;940 km od povrchu. Startovala [[4. říjen|4. října]] [[1959]] a [[7. říjen|7. října]] na povel ze Země začala fotografovat odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to ještě zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pak pokračovala nazpět k Zemi a v dubnu [[1960]] shořela v zemské atmosféře.
+'''Luna 3''' (známá také pod názvy '''Lunik 3''' či '''00021''') byla sovětská vesmírná sonda, která poskytla lidstvu první fotografie odvrácené strany Měsíce. Na [[Měsíc]] však nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7&nbsp;940 km od povrchu.
+== Popis sondy ==
+Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů a rozměry sondy se pohybovaly mezi 130 centimetry na délku a 90-120 centimetry na šířku, což bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými [[Akumulátorová baterie|bateriemi]], ale část [[energie]] se již získávala ze [[solární článek|solárních článků]], které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na konci. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak měla odeslat pomocí [[skener]]u jako [[rádiová vlna|rádiové vlny]] pomocí soustavy šesti antén (čtyři byly v horní části a dvě v dolní). Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C (chladící systém byl důležitý kvůli vnitřní výbavě, u které by mohlo dojít k poruše). Sonda měla dále zařízení na zachycení [[mikrometeorit]]ů a [[kosmické záření|kosmického záření]], jenž bylo namontováno na vnější straně sondy. Spolu se sondami Luna 1 a Luna 2 je zařazována do jejich první kategorie bez možnosti korigovat dráhu svými motory.
 [[Soubor:Luna 3 wide angle.gif|thumb|right|Širokoúhlý snímek odvrácené strany Měsíce, jak ho pořídila Luna 3]]
-== Popis sondy ==
+== Průběh letu ==
+Startovala [[4. říjen|4. října]] [[1959]] z kosmodromu Bajkonur a [[7. říjen|7. října]] na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km a později i odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to ještě zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pak pokračovala nazpět k Zemi na oběžnou dráhu 47 - 480 000 km. V dubnu [[1960]] shořela v zemské atmosféře po 11-12 jejích obězích.
-Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů a rozměry sondy se pohybovaly mezi 130 centimetry na délku a 90-120 centimetry na šířku, což bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými [[Akumulátorová baterie|bateriemi]], ale část [[energie]] se již získávala ze [[solární článek|solárních článků]], které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na konci. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak měla odeslat pomocí [[skener]]u jako [[rádiová vlna|rádiové vlny]] pomocí soustavy šesti antén (čtyři byly v horní části a dvě v dolní). Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C (chladící systém byl důležitý kvůli vnitřní výbavě, u které by mohlo dojít k poruše). Sonda měla dále zařízení na zachycení [[mikrometeorit]]ů a [[kosmické záření|kosmického záření]], jenž bylo namontováno na vnější straně sondy.
 == Získané snímky ==
 Samotné snímky byly velice nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první úplný [[Atlas (kartografie)|atlas]] měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílnou krajinu než je na přivrácené straně. Objevila se nová pohoří a pouze dvě moře, která byla pojmenována ''[[Mare Moscovrae]]'' (Moskevské moře) a ''[[Mare Desiderii]]'' (Moře Snů). Hlavní svůj cíl sonda dosáhla a připsala Sovětům další cenné prvenství.
-== Související články ==
+== Zdroje ==
+=== Související články ===
 * [[Program Luna]]
-== Externí odkazy ==
+=== Literatura ===
+*{{Citace monografie
+| příjmení = Lála
+| příjmení2 = Vítek
+| jméno = Petr
+| jméno2 = Antonín
+| odkaz na autora =
+|odkaz na autora2 =
+| rok = 1982
+| titul = Malá encyklopedie kosmonautiky
+| vydavatel = Mladá fronta
+| místo = Praha
+}}
+=== Externí odkazy ===
 * [http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=55 Luna 3 na stránkách Kosmo.cz]
+{{Portál Kosmonautika}}
 {{posloupnost2|co=[[Program Luna]]|kdy= |pred=[[Luna 2]]|po=[[Luna 4]]}}