Vertumnus: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 12. 2007, 09:11

Giuseppe Arcimboldo - Rudolf II. jako Vertumnus

Mytologie

V římské mytologii je Vertumnus bohem změny, ročních období, růstu rostlin, zahrad a ovocných rostlin. Může měnit svoji podobu, jak vypráví Ovidius ve svém XIV. svazků díla Proměny (latinsky Metamorphoses). Proměnil se ve starou ženu, aby nalákal, svedl a přemluvil k sňatku krásnou Pomonu, bohyni zahrad a ovocných stromů. Chtěl jí postrašit o nebezpečí odmítnutí milujícího, a tak jí vyprávěl legendu o Ífis a Anaxareté. Ífis se zamiloval do urotezené Anaxareté, jež ho nedbala a odmítla. Ífis se z žalu oběsil a Anaxareté byla za trest proměněna v kámen. Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.

Jako stará žena je Vertumnus zobrazován na uměleckých obrazech například od Francesca Melzi.

Pověst o Vertumnovi se vyskytuje pouze v latině v Ovidiových Proměnách. Zdá se, že jméno Vertumnus pochází z prastarého latinského slova vertēre znamenajícím "měnit se".

Ovidius vzpomíná na časy (Fasti, vi, June 9 "Vestalia"), kdy Římské fórum bylo ještě rákosnatou bažinou:

Tehdy bůh, zvaný Vertumnus, jehož jméno nabývá mnoha forem,
nebyl ještě takzvaným tím, kdo převrací řeky. (lat. averso amne)

Vertumnův kult dorazil do Říma okolo roku 300 př. Kr. V Aventine Hill mu byl roku 264 př. Kr. postaven chrám.

Elegie Sexta Propertiuse zmiňuje Vertumna (Elegy 4.2.41-46). Odkazuje na sochu, která mu byla vztyčena na Vicus Tuscus a byla zdobena pokaždé jinak v různých ročních obdobích.

Svátky

Svátek na jeho počest se nazýval Vertumnalia, a slavil se 13. srpna.

Atributy a symboly

Dokázal se proměňovat do mnoha podob, vždyť je to bůh změny. Přestože je muž, je nejčastěji zobrazován jako stařena, když v zahradě přemlouvá mladou a krásnou Pomonu.

Výskyt v umění

Vertumnus a Pomona rokokově, autorem je Jean-Baptiste Lemoyne, 1760.
Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od šestnáctého do osmnáctého století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.

Oba bohové byli také vetkáni do tapisérie zobrazující cyklus s hlavním námětem "Láska bohů", z poloviny šestnáctého století. Předpokládaným autorem je Jan Vermeyen. Dnes ji najdete v Muzeu Calouste Gulbenkiana, v Lisabonu.

Další informace

Proměny

Galerie Vertumnus na Wikimedia Commons

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-[[Soubor:Hendrik_Goltzius_-_Vertumnus_en_Pomona.jpg|thumb|Vertumnus a Pomona, [[Hendrick Goltzius]], r. 1613]]
+[[Soubor:Hendrik_Goltzius_-_Vertumnus_en_Pomona.jpg|thumb|Vertumnus a [[Pomona]], [[Hendrick Goltzius]], r. [[1613]]]]
 [[Soubor:Vertumne_Ranc.jpg|thumb|right|Vertumnus a Pomona, muzeum Montpellier]]
-[[Image:Arcimboldovertemnus.jpeg|thumb|Arcimboldo - Rudolf II. jako Vertumnus]]
+[[Image:Arcimboldovertemnus.jpeg|thumb|[[Giuseppe Arcimboldo]] - [[Rudolf II.]] jako Vertumnus]]
 <!--==obsah==-->
 == Mytologie ==
-V [[Římská mytologie|římské mytologii]] je '''Vertumnus''' [[bůh|bohem]] změny, ročních období, růstu rostlin, zahrad a ovocných rostlin. Může měnit svoji podobu, jak vypráví Ovidius ve svém XIV. svazků díla [[Proměny]] (latinsky Metamorphoses). Proměnil se ve starou ženu, aby nalákal, svedl a přemluvil k sňatku krásnou Pomonu, bohyni zahrad a ovocných stromů. Chtěl jí postrašit o nebezpečí odmítnutí milujícího, a tak jí vyprávěl legendu o Ífis a Anaxareté. Ífis se zamiloval do urotezené Anaxareté, jež ho nedbala a odmítla. Ífis se z žalu oběsil a Anaxareté byla za trest proměněna v kámen. Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.
+V [[Římská mytologie|římské mytologii]] je '''Vertumnus''' [[bůh|bohem]] změny, ročních období, růstu rostlin, zahrad a ovocných rostlin. Může měnit svoji podobu, jak vypráví Ovidius ve svém XIV. svazků díla [[Proměny]] (latinsky Metamorphoses). Proměnil se ve starou ženu, aby nalákal, svedl a přemluvil k sňatku krásnou [[Pomona|Pomonu]], bohyni zahrad a ovocných stromů. Chtěl jí postrašit o nebezpečí odmítnutí milujícího, a tak jí vyprávěl legendu o Ífis a Anaxareté. Ífis se zamiloval do urotezené Anaxareté, jež ho nedbala a odmítla. Ífis se z žalu oběsil a Anaxareté byla za trest proměněna v kámen. Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.
 Jako stará žena je Vertumnus zobrazován na uměleckých obrazech například od Francesca Melzi.
@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 Pověst o Vertumnovi se vyskytuje pouze v latině v Ovidiových Proměnách. Zdá se, že jméno Vertumnus pochází z prastarého latinského slova ''vertēre'' znamenajícím "měnit se".
-Ovidius vzpomíná na časy (Fasti, vi, June 9 "Vestalia"), kdy Římské fórum bylo ještě rákosnatou bažinou:
+[[Ovidius]] vzpomíná na časy (Fasti, vi, June 9 "Vestalia"), kdy Římské fórum bylo ještě rákosnatou bažinou:
 Tehdy bůh, zvaný Vertumnus, jehož jméno nabývá mnoha forem,</br>
@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 (lat. ''averso amne'')
-Vertumnův kult dorazil do Říma okolo roku 300 př. Kr. V Aventine Hill mu byl roku 264 př. Kr. postaven chrám.
+Vertumnův kult dorazil do [[Řím]]a okolo roku [[300 př. n. l.|300]] př. Kr. V Aventine Hill mu byl roku [[264 př. n. l.|264]] př. Kr. postaven chrám.
 Elegie Sexta Propertiuse zmiňuje Vertumna (Elegy 4.2.41-46). Odkazuje na sochu, která mu byla vztyčena na Vicus Tuscus a byla zdobena pokaždé jinak v různých ročních obdobích.
@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 Dokázal se proměňovat do mnoha podob, vždyť je to bůh změny. Přestože je muž, je nejčastěji zobrazován jako stařena, když v zahradě přemlouvá mladou a krásnou Pomonu.
-== Výskyt ==
+== Výskyt v umění==
-Vertumnus a Pomona  rokokově, autorem je Jean-Baptiste Lemoyne, 1760.
+Vertumnus a Pomona  [[rokoko]]vě, autorem je [[Jean-Baptiste Lemoyne]], [[1760]].</br>
+Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od [[16. století|šestnáctého]] do [[18. století|osmnáctého]] století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.</br>
+Oba bohové byli také vetkáni do [[tapisérie]] zobrazující cyklus s hlavním námětem "Láska bohů", z poloviny [[16. století|šestnáctého]] století. Předpokládaným autorem je [[Jan Vermeyen]]. Dnes ji najdete v Muzeu [[Calouste Gulbenkian]]a, v [[Lisabon]]u.
 <!--
 Dodělat výskyt...
-The subject Vertumnus and Pomona appealed to European sculptors and painters of the sixteenth through the eighteenth century for its opportunity to contrast young fresh female beauty with an aged crone, providing a wholly disguised erotic subtext, though Ovid does remark that the kisses given by Vertumnus were such as an old woman would never have given.
-The subject was even woven into tapestry in series with the generic theme Loves of the Gods, of which the mid-sixteenth century Brussels hanging at Museu Calouste Gulbenkian, Lisbon, woven to cartoons attributed to Jan Vermeyen, must be among the earliest.
 François Boucher provided designs for the tapestry-weaver Maurice Jacques at the Gobelins tapestry manufactory for a series that included Vertumnus and Pomona (1775 - 1778), and, extending the theme of erotic disguise, Jupiter wooing Callisto in the guise of Diana: an example is at the J. Paul Getty Museum.
-Mme de Pompadour, who sang well and danced gracefully, had played the role of Pomone in a pastoral presented to a small audience at Versailles;[6] the sculpture by Jean-Baptiste Lemoyne (1760) alludes to the event.
+Mme de Pompadour, who sang well and danced gracefully, had played the role of Pomone in a pastoral presented to a small audience at Versailles;the sculpture by Jean-Baptiste Lemoyne (1760) alludes to the event.
 -->
 == Další informace ==