Oppidum Manching

Nákres oppida

Oppidum u města Manching v Bavorsku bylo osídlení městského typu pocházející z pozdní doby bronzové (neboli doby laténské). Během jeho největšího rozkvětu ve 2. st. př. Kr. zde žilo až 4000 obyvatel; není však zřejmé, o který kmen se jednalo. Městské opevnění patří k nejlépe prozkoumaným objektům svého druhu.

Poloha

Přestože většina oppid byla postavena na vrcholcích kopců, osídlení Manching se rozkládalo v rovinaté oblasti u soutoku řeky Paar s Dunajem, nedaleko dnešního Ingolstadtu. Výhodou této lokality byla nejen přírodní ochrana vodními toky a okolními bažinami, ale i nedaleká naleziště zlata a železné rudy.

Výzkum

Zbytky osídlení byly patrné i před zahájením vědeckého výzkumu. Během druhé světové války však bylo naleziště zdevastováno, protože zde vzniklo vojenské letiště, které bylo následně srovnáno se zemí. V roce 1955, kdy se započaly plány na stavbu dalšího letiště, proběhly v omezeném rozsahu záchranné vykopávky. Od 70. do 90. let v lokalitě probíhal důkladný výzkum: celkem bylo prozkoumáno asi 49 akrů.

Oppidum

Oppidum Manching bylo druhé největší keltské osídlení v Německu. Rozkládalo se na ploše 939 ha. Městské opevnění, v němž se podařilo prokázat nejméně dvě brány, dosahovalo délky až 7 km. Fortifikační systém je výjimečný tím, že zahrnuje dva druhy opevnění, které se vedle sebe nikde jinde nedochovaly – jedná se o hradby typu murus gallicus a pfostenschlitzmauer (v obou případech jde o variaci na konstrukci ze dřeva, která je vyplněná hlínou nebo štěrkem a zepředu chráněná kamenným obložením). Oppidum bylo rozděleno do několika celků – nacházela se tu část vyhrazená pro bydlení, řemeslnou výrobu a chrámový okrsek.

Osídlení vzniklo kolem roku 300 př. Kr., kdy byla založena svatyně a hřbitov severovýchodně od ní. V průběhu třetího století př. Kr. vzniká druhý hřbitov na západní straně a rozvíjí se následující oblasti:

1. chrámový okrsek s kruhovou svatyní na jihozápadní straně
2. oblast pro zpracování železa a obilná sýpka na jižní a západní straně
3. ohraničená zemědělská oblast na severu
4. místo vyhrazené pro bydlení a drobné řemeslné dílny na jihozápadě

Manching měl také svou vlastní mincovnu. Obyvatelé byli zásobováni z nedalekých zemědělských usedlostí, z nichž některé byly odkryty během výzkumu. Zboží vyrobené v oppidu (především výrobky ze železa, keramika a sklo) se vyváželo. Manching byl obýván asi 300 let, největšího rozkvětu dosáhl ve 2. st. př. Kr., od konce 2. st. však postupně upadá – kolem roku 50 př. Kr. obyvatelé začínají z neznámých důvodů město opouštět. Roku 15 př. Kr. se oppidum dostává do područí Římanů.

Archeologické nálezy

Archeologické nálezy lidských stehenních kostí a lebek svědčí o existenci určitého kultu mrtvých nebo uctívání zemřelých předků. V blízkosti svatyně se našly depoty zlatých (483 kusů) a stříbrných mincí, zbraní a zlato pocházející z oblasti dnešních Čech. Mezi nejcennější nálezy patří model stromu s pozlacenými listy.

Zdroj

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oppidum of Manching na anglické Wikipedii.