Gézové: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}
obrázek
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Vroom Hendrick Cornelisz Battle of Haarlemmermeer.jpg|náhled|Námořní bitva mořských gézů a Španělů na Haarlemském moři roku 1573]]
'''Gézové''' (starším pravopisem '''geusové''', z [[Francouzština|francouzského]] ''gueux'' – „žebráci“) byli [[Nizozemsko|nizozemská]] protišpanělská opozice během [[revoluce]] v [[Nizozemsko|Nizozemí]] v letech [[1564]]–[[1581]].
'''Gézové''' (starším pravopisem '''geusové''', z [[Francouzština|francouzského]] ''gueux'' – „žebráci“) byli [[Nizozemsko|nizozemská]] protišpanělská opozice během [[revoluce]] v [[Nizozemsko|Nizozemí]] v letech [[1564]]–[[1581]].



Verze z 23. 4. 2018, 23:33

Námořní bitva mořských gézů a Španělů na Haarlemském moři roku 1573

Gézové (starším pravopisem geusové, z francouzského gueux – „žebráci“) byli nizozemská protišpanělská opozice během revoluce v Nizozemí v letech 15641581.

Pojem Gézové

Gézové byli buď lesní nebo mořští. Lesní gézové podnikali své boje na pevnině a vedli takzvanou partyzánskou válku, mořští gézové na moři. Mořští gézové kotvili v anglických přístavech, odkud bojovali. Označení žebráci vzniklo na základě pohrdlivé věty, kterou pronesl na adresu gézů rada Charles de Berlaymont k nizozemské regentce Markétě Parmské poté, co se do jejího paláce na audienci dostavilo na 250 nizozemských šlechticů a ona se zalekla tak velkého davu: Madam, přece se nebude bát těchto žebráků (ces gueux). Gézové toto původně urážlivé označení přejali za své a jako své symboly si zvolili žebráckou mošnu a misku.

Ohlasy v umění

  • Světově známý je román Charlese de Costera Hrdinné, veselé i slavné příhody Thylberta Ulenspiegla a Lamma Goedzaka ve Flandřích i jinde, jak je vypravují, který se povstáním Gézů inspiruje
  • V české literatuře byla Gézy inspirována Mstivá kantiléna básníka Karla Hlaváčka[1]
  • Český autor Géza Včelička přijal svůj pseudonym podle Gézů Hlaváčkovy Mstivé kantilény[2]

Odkazy

Reference

  1. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Karel Hlaváček, s. 197-200. 
  2. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268-1270. 

Související články

Externí odkazy