Engelmar Hubert Unzeitig: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Würzburg je bez tz ( tedy není to Würtzburg )
Řádek 1: Řádek 1:
'''Engelmar Hubert Unzeitig''' ([[1. březen|1. března]] [[1911]] [[Hradec nad Svitavou]] - [[2. březen|2. března]] [[1945]] [[Koncentrační tábor Dachau]]) byl [[římskokatolická církev|katolický]] [[kněz]] a [[řeholník]] z řad [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] a odpůrce [[nacismus|nacismu]].
'''Engelmar Hubert Unzeitig''' ([[1. březen|1. března]] [[1911]] [[Hradec nad Svitavou]] - [[2. březen|2. března]] [[1945]] [[Koncentrační tábor Dachau]]) byl [[římskokatolická církev|katolický]] [[kněz]] a [[řeholník]] z řad [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] a odpůrce [[nacismus|nacismu]].


Hubert Unzeitig se narodil v Hradci nad Svitavou (tehdy se ovšem obec ještě jmenovala ''Greifendorf''). Studoval na gymnáziu [[Kongregace marianhillských misionářů]] v [[Reimlingen]]u a posléze (po [[noviciát]]ě v Holandsku) i na univerzitě ve [[Würtzburg]]u. Po vstupu do řádu přijal jméno [[Engelmar]]. [[Kněžské svěcení]] obdržel [[6. srpen|6. srpna]] [[1939]]. Na podzim [[1940]] jej Kongregace poskytla jakožto výpomoc pro farní správu Sudet [[biskup linecký|lineckému biskupovi]], který ho ustanovil [[farář]]em ve [[Zvonková|Zvonkové]].
Hubert Unzeitig se narodil v Hradci nad Svitavou (tehdy se ovšem obec ještě jmenovala ''Greifendorf''). Studoval na gymnáziu [[Kongregace marianhillských misionářů]] v [[Reimlingen]]u a posléze (po [[noviciát]]ě v Holandsku) i na univerzitě ve [[Würzburg]]u. Po vstupu do řádu přijal jméno [[Engelmar]]. [[Kněžské svěcení]] obdržel [[6. srpen|6. srpna]] [[1939]]. Na podzim [[1940]] jej Kongregace poskytla jakožto výpomoc pro farní správu Sudet [[biskup linecký|lineckému biskupovi]], který ho ustanovil [[farář]]em ve [[Zvonková|Zvonkové]].


Unzeitig ve svých [[kázání]]ch opakovaně napadal nacismus a jeho pronásledování [[Židé|Židů]] a katolické církve. V dubnu [[1941]] byl zatčen [[Gestapo|gestapem]] a po krátkém věznění v [[Linec|Linci]] poslán do [[Koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora u Dachau]]. Koncem roku [[1944]] v táboře vypukla [[epidemie]] [[skvrnitý tyfus|skvrnitého tyfu]] a páter Unzeitig se podílel na ošetřování nakažených, kterým též uděloval [[pomazání nemocných]]. Sám se nakazil a zemřel. [[26. červen|26. června]] [[1991]] byl zahájen jeho [[kanonizační proces]].
Unzeitig ve svých [[kázání]]ch opakovaně napadal nacismus a jeho pronásledování [[Židé|Židů]] a katolické církve. V dubnu [[1941]] byl zatčen [[Gestapo|gestapem]] a po krátkém věznění v [[Linec|Linci]] poslán do [[Koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora u Dachau]]. Koncem roku [[1944]] v táboře vypukla [[epidemie]] [[skvrnitý tyfus|skvrnitého tyfu]] a páter Unzeitig se podílel na ošetřování nakažených, kterým též uděloval [[pomazání nemocných]]. Sám se nakazil a zemřel. [[26. červen|26. června]] [[1991]] byl zahájen jeho [[kanonizační proces]].

Verze z 2. 6. 2007, 20:47

Engelmar Hubert Unzeitig (1. března 1911 Hradec nad Svitavou - 2. března 1945 Koncentrační tábor Dachau) byl katolický kněz a řeholník z řad sudetských Němců a odpůrce nacismu.

Hubert Unzeitig se narodil v Hradci nad Svitavou (tehdy se ovšem obec ještě jmenovala Greifendorf). Studoval na gymnáziu Kongregace marianhillských misionářů v Reimlingenu a posléze (po noviciátě v Holandsku) i na univerzitě ve Würzburgu. Po vstupu do řádu přijal jméno Engelmar. Kněžské svěcení obdržel 6. srpna 1939. Na podzim 1940 jej Kongregace poskytla jakožto výpomoc pro farní správu Sudet lineckému biskupovi, který ho ustanovil farářem ve Zvonkové.

Unzeitig ve svých kázáních opakovaně napadal nacismus a jeho pronásledování Židů a katolické církve. V dubnu 1941 byl zatčen gestapem a po krátkém věznění v Linci poslán do koncentračního tábora u Dachau. Koncem roku 1944 v táboře vypukla epidemie skvrnitého tyfu a páter Unzeitig se podílel na ošetřování nakažených, kterým též uděloval pomazání nemocných. Sám se nakazil a zemřel. 26. června 1991 byl zahájen jeho kanonizační proces.

Externí odkazy

Literatura

  • Rudolf Pravda: Z galerie jihočeských vlasteneckých kněží. Kapitoly z církevních a kulturních dějin jižních Čech, České Budějovice 2006