Tykání: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m není třeba |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
* Petře, podej mi, prosím, pero. (tykání) |
* Petře, podej mi, prosím, pero. (tykání) |
||
* Pane Nováku, podejte mi, prosím, pero. (vykání) |
* Pane Nováku, podejte mi, prosím, pero. (vykání) |
||
* [[Marečku, podejte mi pero!]] |
|||
* Tykací pozdravy: Čus! Ahoj! Nazdar! Čau! Ahojky! Čauky! Čusík! Nazdárek! |
* Tykací pozdravy: Čus! Ahoj! Nazdar! Čau! Ahojky! Čauky! Čusík! Nazdárek! |
||
* Vykací: Dobrý den! Dobré poledne! Dobrý večer! Na shledanou! S pánem Bohem! |
* Vykací: Dobrý den! Dobré poledne! Dobrý večer! Na shledanou! S pánem Bohem! |
Verze z 20. 6. 2016, 22:08
Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.
V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.
Příklady:
- Petře, podej mi, prosím, pero. (tykání)
- Pane Nováku, podejte mi, prosím, pero. (vykání)
- Tykací pozdravy: Čus! Ahoj! Nazdar! Čau! Ahojky! Čauky! Čusík! Nazdárek!
- Vykací: Dobrý den! Dobré poledne! Dobrý večer! Na shledanou! S pánem Bohem!
Související články
- Majestátní plurál
- Onkání
- Onikání
- Vykání (včetně pravidel pro tykání a vykání)
- Zdvořilost v různých jazycích
Externí odkazy
- Slovníkové heslo tykání ve Wikislovníku