Tykání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.

V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.

Příklady:

  • Petře, podej mi, prosím, pero. (tykání)
  • Pane Nováku, podejte mi, prosím, pero. (vykání)
  • Tykací pozdravy: Čus! Ahoj! Nazdar! Čau! Ahojky! Čauky! Čusík! Nazdárek! Zduř! Bůh s tebou! Zdar! Měj se!
  • Vykací: Dobrý den! Dobré poledne! Dobrý večer! Na shledanou! S pánem Bohem! Zdravím! Buďte pozdraven! Bůh s Vámi! Hodně zdaru! Mějte se!

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo tykání ve Wikislovníku