Souprava metra M1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Souprava metra M1
Soupravy typu M1 v depu Kačerov v Praze
Soupravy typu M1 v depu Kačerov v Praze
Základní údaje (jeden vůz)
VýrobceČKD Dopravní systémy, Siemens Kolejová vozidla
Výroba v letech19982011
Počet vyrobených kusůPraha: 265 (53 souprav)
Maracaibo: 21 (7 souprav)
ProvozovatelDopravní podnik hl. m. Prahy, Metro Maracaibo
Období provozu2000–dosud
Míst k sezeníM1.1, M1.11: 40
M1.2, M1.3, M1.12: 48
Míst k stáníM1.1: 242
M1.2, M1.3: 252
Hmotnost a rozměry (jeden vůz)
Hmotnost ve služběM1.1: 27 900 kg
M1.2: 25 900 kg
M1.3: 25 600 kg
Délka přes spřáhlaM1.1, M1.11: 19 521 mm
M1.2, M1.3,
M1.12: 19 206 mm
Výška skříně od TK3 670 mm
Šířka2 712 mm
Rozchod1 435 mm
Parametry pohonu (jeden vůz)
Uspořádání pojezduBo' Bo'
Konstrukční rychlost90 km/h
Maximální povolená rychlostPraha: 80 km/h
Maracaibo: 70 km/h
Napájecí soustava750 V ss
Počet a výkon trakčních motorůPraha: 4× 141,5 kW
Maracaibo: 4× 160 kW
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Souprava metra M1 je typ soupravy vozů metra vyráběné v letech 1998–2011 společnostmi ČKD Dopravní systémy a Siemens Kolejová vozidla. Vyvinuty byly pro pražské metro, avšak odvozená verze byla dodána také do venezuelského Maracaiba.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Verze M1 pro Prahu[editovat | editovat zdroj]

Pětivozová souprava M1 pro Prahu je 96,66 m dlouhá, 2,72 m široká a prázdná váží 133 tun. Kapacita činí 224 sedících cestujících a až 1240 stojících (při hustotě 8 osob/m²), maximální rychlost je 80 km/h. Skládá se z pěti vozů tří typů:

  • M1.1 – čelní vůz, obsahuje stanoviště strojvedoucího, vlakové zabezpečení, vlakové baterie a statický měnič (2 vozy v soupravě)
  • M1.2 – vložený vůz umístěný vždy za čelním vozem, obsahuje kompresor (2 vozy v soupravě)
  • M1.3 – prostřední vůz, obsahuje centrální počítač vlaku (1 vůz v soupravě)
Interiér vozu pražské soupravy M1

Řazení vozů v soupravě je vždy M1.1 + M1.2 + M1.3 + M1.2 + M1.1, kvůli rozdílnému vybavení jednotlivých vozů jsou soupravy nedělitelné.

Pohon je zajištěn asynchronními motory s mikroprocesorovým řízením. Vlak má centrální řídicí systém, který umožňuje obsluhu vlaku, sběr dat a jejich vyhodnocení, včetně diagnostiky. Proud je odebírán sběračem z třetí kolejnice.

Vozová skříň je vyrobena ze svařovaných hliníkových profilů, vozy jsou tak lehčí než ocelové sovětské soupravy, dříve dodávané do Prahy. V každé bočnici vozu jsou čtvery dveře s volitelným režimem otevírání – buď centrálně najednou nebo po odblokování jednotlivě na požadavek cestujícího. První a poslední dveře vlaku se vždy otevírají kvůli nástupu vozíčkářů,[1] přesto jsou vybaveny výzvovými tlačítky. Interiér byl navržen z nehořlavých materiálů; sedačky jsou čalouněné, umístěné ve směru po a proti jízdě (v novějších sériích i v podélném uspořádání), je vyhrazeno i místo na kočárky a invalidní vozíky. Osvětlení tvoří celkem 24 zářivek umístěných ve dvou řadách, které jsou zakryté za roštem z hliníkových latí. Okna jsou všechna lepená, přední je panoramatické s jedním stěračem.

Životnost vlaku je odhadována na třicet let.[2] Designérem souprav je architekt Patrik Kotas.[3]

Verze M1-MARA pro Maracaibo[editovat | editovat zdroj]

Třívozová souprava M1-MARA pro venezuelské město Maracaibo vychází z původní pražské verze. Je dlouhá 58,25 m a prázdná váží 86,3 t, maximální rychlost činí 70 km/h. Skládá se ze tří vozů dvou typů:[4]

  • M1.11 – čelní vůz, obsahuje stanoviště strojvedoucího (2 vozy v soupravě)
  • M1.12 – vložený vůz (1 vůz v soupravě)

Největšími rozdíly oproti pražské verzi je odběr proudu pantografem z troleje a doplněná klimatizace vozů.[4]

M1 v Praze[editovat | editovat zdroj]

Soupravy M1 pražského metra v depu Kačerov

V červenci 1995 uzavřel Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) smlouvu na dodávku 22 pětivozových souprav M1 s konsorciem firem ČKD, AEG, Siemens a SGP,[5] přičemž všechny měly být dodány do poloviny roku 1999.[6] Konsorcium se ustálilo do složení ČKD Dopravní systémy (ČKD DS; vozové skříně, interiéry, kompletace, finální dodavatel), Siemens (měničová výzbroj, dveřní systémy) a Adtranz (podvozky, trakční motory).[7]

Výroba souprav se ale kvůli existenčním problémům holdingu ČKD značně opozdila. Prototypový vlak M1 se objevil na kolejích pražského metra v červenci 1998, po rozsáhlých zkouškách byl homologován o dva roky později. S prvními cestujícími tak souprava M1 vyjela na trať 27. ledna 2000, jednalo se o soupravu č. 2 složenou z vozů ev. č. 4103, 4204, 4205, 4206 a 4104.[8] Po zkrachování ČKD DS v roce 2000 byly dodávky první série 22 souprav M1A dokončeny až počátkem roku 2002.[7] Nástupcem konsorcia se stala firma Siemens Kolejová vozidla, která koupila závod ČKD Dopravních systémů v Praze-Zličíně a během roku 2003 dodala dalších 20 souprav druhé série M1B. Třetí série M1C v počtu 6 souprav byla dodána roku 2005. Závěrečná čtvrtá série M1D byla zkompletována v depu Kačerov (závod na Zličíně byl již uzavřen)[8] a v roce 2011 dodána DPP,[9] který poslední z pěti objednaných souprav převzal v červnu 2011.[10] Celkem tak DPP zakoupil 53 souprav čtyř sérií. První tři série se liší menšími změnami (uspořádáním sedaček v interiéru, dveřmi a orientacemi na čele vlaku), čtvrtá série byla dodána s odlišnou elektrickou výzbrojí.

Soupravy M1 byly určeny pro provoz na lince C, výhradní provoz na této lince zajišťují od listopadu 2003. Vypravovány jsou z depa Kačerov.

V listopadu 2005 došlo na zkušební trati u depa Zličín k vykolejení jedné z nově dodaných souprav; vlak narazil do zarážedla a čelní vůz soupravy sjel z kolejí dolů do příkopu. Drážní inspekce odhadla škodu na 20 milionů korun.[11] V roce 2011 bylo při kontrole nalezeno 41 trhlin v rámech podvozků.[12] Tyto poruchy si vynutily dočasné odstavení pěti souprav.[13]

M1-MARA v Maracaibu[editovat | editovat zdroj]

Souprava M1-MARA v Maracaibu

Třívozovou odvozenou verzi M1-MARA vyrobila společnost Siemens Kolejová vozidla v počtu sedmi souprav v letech 2006–2007 pro nově stavěný systém metra ve městě Maracaibo ve Venezuele. Dodány byly na tamní jedinou linku, jejíž první úsek byl otevřen roku 2006.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BONEV, Jan; REJDAL, Tomáš. Souprava M1 [WWW]. Metroweb.cz, rev. 11. 4. 2005 [cit. 2012-09-28]. Dostupné online. 
  2. Článek na stránkách idnes.cz ohledně vlaků typu M1, navštíveno 8. 11. 2007
  3. Informace na stránkách Patrika Kotase, navštíveno 8. 11. 2007
  4. a b c BITTNER, Jaromír; SKÁLA, Bohumil; ŠRÁMEK, Milan. České & slovenské lokomotivy & tramvaje ve světě. Praha: Gradis Bohemia, 2015. ISBN 978-80-86925-15-8. S. 163. 
  5. BONEV, Jan; REJDAL, Tomáš. Souprava M1 [online]. Metroweb.cz, 2005-04-11 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  6. KONEČNÝ, Jiří. Zpoždění dodávek souprav metra M1 [online]. Spz.logout.cz, 1999-02 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  7. a b ČERNÝ, Martin, a kol. Malý atlas městské dopravy 2002. Praha: Gradis Bohemia, 2002. ISBN 80-902791-5-5. S. 24–25. 
  8. a b DP-kontakt 09/2010: M1D soupravy metra M1 uzavírají své řady. www.dpp.cz [online]. [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  9. Vozový park linky C se opět rozrostl. DP kontakt. Duben 2011, čís. 4, s. 5. Dostupné online. 
  10. Praha převzala poslední novou soupravu metra M1 [online]. Ct24.ceskatelevize.cz, 2011-06-21 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  11. Článek o nehodě na stránkách idnes.cz, navštíveno 8. 11. 2007
  12. Nebezpečí v pražském metru: Vozům praskají rámy podvozků, Ceskatelevize.cz, 27. září 2011
  13. Dopravní podnik odstavil kvůli prasklým podvozkům další soupravu metra, Idnes.cz, 15. října 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]