Songcän Gampo

Songcän Gampova socha v tibetském klášteře Jerpa

Songcän Gampo (tibetsky སྲོང་བཙན་སྒམ་པོ་, Wylie Srong-btsan sGam-po) (605/617–649) byl významný panovník Tibetu. Je známý především jako „první tibetský buddhistický král“.

Narodil se pravděpodobně rok před nástupem čínské dynastie Tchang, což by vycházelo na rok 617. Vládu nad Tibetem převzal v roce 630 po svém otci Namri Söngcana. Nedlouho poté, co se Songcän Gampo stal tibetským panovníkem, nechal vyslat poselstvo do Nepálu, které u tamějšího krále Amšuvarmana žádalo ruku nepálské princezny Bhrkutí Déví (mezi Tibeťany známá jako Balza, „nepálská princezna“). Nepálský král se sňatkem souhlasil a tak se Brkutí Déví začala chystat na cestu do Songcän Gampova sídelního města Lhasy. Mimo jiné si s sebou do vzala sochu Buddhy Akšóbhji. Podle Karla Wernera však není existence Bhrkutí Déví podložena spolehlivými zdroji a spíše se jedná o legendární než o historickou postavu.

V následujících letech se Songcän Gampo začal ucházet o další ženu, čínskou princeznu Wen-čcheng (známá též jako jako Gjaza, „čínská princezna“), vnučku tchangkého císaře Tchaj-cunga. O její ruku se však Songcän Gampo utkal nejdříve s turkickým vládcem Thokikim a poté i se samotným čínským císařem. Tibetská armáda však čítala na 200 000 mužů a porazila jak turkickou armádu, tak vojska čínského císaře. Ten se proto podvolil Songcän Gampově vůli a poslal Wen-čccheng do Lhasy. Stejně jako Bhrkutí Déví, i čínská princezna si s sebou přinesla sochu Buddhy, ne však Akšóbhji, ale Šákjamuniho. Wen-čcheng měla být vtělením Táry, oblíbené ženské bódhisattvy. Právě tyto dvě princezny měly do Tibetu poprvé přinést buddhismus.

Podle tradičního podání buddhismus přijal díky vlivu svých žen i Songcän Gampo. Zavrhl tak bön, který byl tehdy v Tibetu velmi rozšířen. Songcän Gampův krok byl založen spíše na pragmaticko-politických důvodech, než na vnitřním obrácení.

Pro sochy, které si s sebou princezny do Tibetu přinesly, byly vystavěny dva chrámy. Pro Buddhu Akšóbhju, tedy sochu Bhrkutí Déví, byl vytaven chrám Džókhang a pro sochu Wen-čcheng byl postaven chrám s názvem Ramočhe. V pozdějších letech pod hrozbou napadení Lhasy čínskými vojsky byly obě sochy ukryty. Socha Brkutí Déví byla zakopána a socha Wen-čcheng byla zazděna v Džókhangu. Později byly sochy opět nalezeny a umístěny zpět do chrámů, avšak socha Wen-čcheng do Džókhangu a Bhrkutí Déví do chrámu Ramočhe.

Během Songcän Gampovy vlády byla do Indie vyslána skupina šestnácti učenců vedená Sambhótou, aby tam studovala sanskrt a indická písma. Zpět do Tibetu se navrátil jen Sambhóta, který pak na základě svých znalostí písem gupta a brahmí sestrojil tibetské písmo. Songcän Gampo podnikl i několik válečných výprav. Jeho armáda měla svést vítěznou bitvu i s indickým panovníkem Ardžunou, nástupcem krále Harši, avšak indické prameny se o této bitvě nezmiňují.

Není přesně jisté, na co Songcän Gampo zemřel. Je možné, že podlehl blíže neobjasněné epidemii v místě zvaném Phänpo. Jeho hrob se nachází v Čhonggjä v údolí řeky Jarlung.

Literatura

• Tarthang tulku. Starověký Tibet. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-844-4. 
• WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. 
• ŽAGABPA, Cipön Wangčhug Dedän. Dějiny Tibetu. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-410-6. 

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Songcän Gampo na Wikimedia Commons

• • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Songtsän Gampo
    • Wikidata: Songtsen Gampo
• Nejstarší tibetské dějiny a tři dharma králové