Přeskočit na obsah

Soběnovská vrchovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soběnovská vrchovina
Slepičí hory
Slepičí hory

Nejvyšší bod871 m n. m. (Kohout)
Rozloha161 km²

Nadřazená jednotkaNovohradské podhůří
Sousední
jednotky
Kaplická brázda, Stropnická pahorkatina, Pohořská hornatina
Podřazené
jednotky
Kohoutská vrchovina, Malontská vrchovina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninyrula, svor, žula
PovodíMalše
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIB-4C
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soběnovská vrchovina je geomorfologický podcelek v Novohradském podhůří. Jedná se o členité kerné pohoří složené z hrástí a prolomů. Malše a její přítoky vytvářejí hluboce zaříznutá, místy až kaňonovitá údolí.

Největší část Soběnovské vrchoviny (střední a jižní) tvoří žuly moldanubického plutonu a cordieritické ruly jeho pláště. V severní části se nacházejí svorové ruly a svory.

Geomorfologie

[editovat | editovat zdroj]

Podle staršího geomorfologického členění Česka se Soběnovská vrchovina členila na 6 geomorfologických okrsků: Pořešínská pahorkatina, Slepičí hory, Ličovská kotlina, Hodonický hřbet, Malontská sníženina a Bukovský hřbet.[1] Novější členění považuje tyto jednotky za podokrsky a řadí je do okrsků Kohoutská vrchovina (podokrsky Pořešínská pahorkatina, Slepičí hory, Dluhošťská kotlina) a Malontská vrchovina (podokrsky Hodonická vrchovina, Malontská sníženina, Bukovská vrchovina).[2]

Hory a kopce

[editovat | editovat zdroj]
  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 
  2. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie, 2006. ISBN 80-7011-913-6. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]